Melancholie

 

Moje milé KOČKY, včera byla u nás v N. deka, jak říkám počasí, kdy svítit musíme pomalu celý den a je chladno, šedivo a mokro.

Hledala jsem nějakou starou fotku, když byly vnučky malé a našla jsem tuto, svetřík a baretku, které jsem tehdy upletla a uháčkovala starší vnučce.

Na fotce jsou ještě nesešité rukávy.

Původně jsem dělala z té tmavší příze jeden svetr, z růžové jiný a pak jsem ke zbytkům dokoupila šedou a jela jsem dál s jehlicemi oblečeníčko - byly i rukavice a šála...

Pochopitelně mám i fotku té vnučky v tom oblečenou, ale to není důležité, jen jsem vám chtěla ukázat, jaký jsem starý šetřílek, protože dokud bylo z čeho, pořád jsem kombinovala a snažila se vytvářet cosi, aby se žádná ,,vlna,, nevyhodila.

Později svetřík nosila mladší vnučka a moje dcera mě časem dvakrát požádala o napletení rukávů - svetr byl nezničitelný a teplý, neb měl, jak vidno, u krku ten vychytaný límec. 

Já jsem na pletení a háčkování postupně rezignovala, ale občas podaruji některého medvídka šatičkama.

A ta melancholie? ta mne vzala u toho vzpomínání, že mi to tak s těmi vnučkami uteklo, už je na zádech neunesu.