Slet čarodějnic

Včera, v Děčíně, v 15.hodin, za slunečného počasí a na břehu Rýna - tedy,

milé KOČKY,

popravdě to bylo na břehu Labe,

za nemalého zájmu médií a okolojdoucích ( berte má tvrzení s velkou rezervou!!! ),

došlo v nejmenované restauraci U Přístavu k setkání třídy Éééé a částečně Dééé zdejšího Gymnázia - maturantů z roku 1966 - pro vás přepočteno - k setkání po 50 letech od maturity.

(manžel mě odvezl do Benešova n.Pl., kde se uchýlil do péče mého bratra a jeho milé ženy Růženky, já jsem se vydala vlakem k Děčínu, abych si připomněla svá studentská léta,

tzn.: radosti a útrapy dojíždění,

nevím, co jsem si od toho slibovala - ale nemělo to správné kouzlo,

nebála jsem se, že budu hned první hodinu vytasená na slovíčka z němčiny,

nehrozilo mi, že nemám domácí úkol,

neklepala jsem se, že budeme psát písemku, na kterou nejsem připravená,

nemusela jsem nic opisovat ze sešitu některé spolužačky,

zkrátka, jen jsem si užívala cestu jarní krajinou...

těch 20 minut jízdy vlakem mi připomnělo tolik věcí!!! a některých dost hezkých!!!)

...

Kluků přijelo ze všech koutů republiky a Evropy osm ( jestli jsem dobře počítala )

a děvčat nepočítaně, však nás bylo ve třídě asi 32 holek a to už něco bylo,

a jedna hezčí než druhá a chytré a

ble, ble...

hezké jsme tedy, pravda, zůstaly!

Jen ten termín navozoval název: Slet čarodějnic.

Pěkné to bylo,

a to jsem tam jet nechtěla, já bláhová.