Vlakem

Onehdy jsem si ráno do vlaku nevzala ani háčkování, ani pletení a rovněž rozečtenou knížku jsem zapomněla přibalit,

tak jsem jen tak koukala z okna a přemýšlela o všem možném...

a tam ,,nahoře,, - asi věděli, že nemám hodinu co na práci a nejspíš proto mi připravili divadýlko:

špičkově to vypadalo na obloze:

před ranním vykouknutím sluníčka zpoza východního obzoru probíhaly na obloze různobarevné efekty,

bleděmodrá obloha a na ní růžové a bílé čmáranice od letadel, do toho oranžové flíčky a pruhy,

ojedinělý, nevelký, šedý mrak zespoda ozdobený několika odstíny červené,

pěkná psychedelie,

až mě to donutilo zavolat manželovi, ať ihned vykoukne doma z okna k východu!

( krásné to bylo a zadarmo, tak proč nepodarovat další lidičky ? )

Jak si tak ujíždím krajinou ku Praze, přemýšlím o tom, proč jsem zrovna dneska zapomněla vzít fotoaparát!!!

sakriš....

Nevím, čím to, ale zavzpomínala jsem si na dobu prázdninových brigád, kdy jsem musela místo dlouhého prázdninového vyspávání jet do Děčína do DIANY, kde jsem si domluvila brigádu u výrobního pásu na cukrovinky a přibrala za asi 6 neděl 8 kg!!!...nebojte,

za další dva měsíce ve škole jsem je pohodlně shodila...

dělala jsem jako ostatní na dvě směny,

domů jsem jezdila s vlasy pocukrovanými, že ani lak na vlasy by to nezvládl lépe...

pracovala jsem u mentolek, hašlerek, a několika druhů plněných tvrdých bonbonů, také medové včelky, atlasky...

na jiných provozech provokovala moje tehdejší hubenost a tak mi ke sváče nosili úlomky čokolády a ta, rozpuštěná v plechovém hrnku, byla mojí obvyklou a vítanou svačinou... jo, čokoláda LIDKA, to bylo něco...

A taky moje první brigáda, na kterou jsem pyšná, - byly to moje první vydělané peníze, když neberu v potaz sběr papíru a starého železa, ... přebírání dutinek v necelých patnácti letech v Benaru, na Bedřichově, a jak jsme s Jarunou, mojí tehdejší kamarádkou, byly přešťastné, že nás tam vzali a dovolili nám tu práci dělat!

Nedávno jsem nechtíc vyslechla rozhovor dvou velmi mladých, pěkně oblečených slečen, a jedna druhé povídala, že za 17 tisíc do práce chodit nebude,

to bude raději na pracáku!,

asi jsem z jiné planety,

milé KOČKY,

neb mi to vyrazilo dech.