Den šestý

Tento den, v pořadí již šestý, se zprvu zdál být jako každý jiný, ale!

Sice pan průvodce jako vždy sliboval, že program bude bohatý, skutečnost byla na zážitky ještě o něco hojnější,

už ráno při přejezdu Bukových hor - po propršené noci - to byl ,,zážitek,

poblíž Miškolce jsme měli plánovanou návštěvu středověkého hradu Diósgyőr, zvenku to vypadalo jako téměř ruina, uvnitř překvapení, krásné prostory, plné obrazů a věcí, navozujících středověk,...

namlsaly jsme se s Janou a smělo se fotit! ( asi ).

Spodní prostory byly plné sušených bylinek, nádobí a předmětů, které pravděpodobně ve středověku sloužily k běžnému životu, v patře pak místnosti a sály pro šlechtu...

Město ( univerzitní ) MIŠKOVEC jsme prohlédli trochu - řekla bych - po americku, bylo totiž nutné odjet na určitý čas do nedalekých lázní MISKOLC-TAPOLCA, kde pro ty,

kteří se nešli koupat do přírodních pramenů, přilehlý park se stal dočasným útočištěm a sluníčko jim pohladilo tváře...

navíc, když byly okolo stánky se skvělou zmrzlinou...dalo se tam pobýt.

Skrývaly se zde i základy starodávného kostela.

Po koupání jsme se uvelebili v busu a směřovali krajinou plnou vinic k východu, ( někteří si cestou i schrupli ),

..na samé hranice se Slovenskem a Ukrajinou:

zde nás čekala prohlídka renesančního hradu SÁROSPATAK,

kde jistý čas pobýval i Jan Ámos Komenský.

Milé KOČKY -

Vyfasovali jsme bezvadnou průvodkyni, mluvící roztomile slovensky, paní Žužu...

Z hradu byl pěkný výhled na městečko s hradbami a na zakalenou řeku Bodrog...viz předešlé lijáky.

Na hradě měli mimo jiné i naprostou originalitu, kterou jsem nikdy předtím neviděla:

takové jakési mezipatro pro obránce...

Ten středověk totiž nebyl žádná selanka.

Stavili jsme se poté ve zdejší koleji a nafotili nějaké ty pamětní desky.

Hlavně J.A.Komenského, o kterém tu pějí chválu! Nedávno tam prý byla dokonce konference...o něm.

Přesunuli jsme se do Tokaje, ubytovali se v hotelu s výhledem na soutok Bodrogu a Tisy a následovala ochutnávka vína, později i nocleh.