Když

Když mi bylo 9 dní, Gottwald hřímal z jednoho pražského balkonu,

Vítězný únor jsem moc ovlivnit nemohla,

také vznik Izraele v tom roce jsem vzala na vědomí až o hodně později,

občanská válka v Řecku a Koreji šly mimo mne,

když umřel v r. 1953 Stalin a za chvíli na to Gottwald,

sledovala jsem reakci své babičky s překvapením,

a pak byly Maďarské události, v padesátém šestém,

v novinách se psalo o válce Francie ve Vietnamu,

aby toho nebylo málo, nastala Kubánská krize,

do Vietnamu se zapojili Američané, válka nabírala grády,

noviny probíraly Laos, Kambodžu,

když jsem maturovala v šedesáté šestém,

dostala jsem také otázku: jaké znám pakty!

...

pak Rusové s Poláky a dalšími kámoši přepadli 21.8.1968 nás,

a málem bych zapomněla: taky si zkusili válečné hrátky v Afghanistánu,

o těch válkách na Blízkém východě a v Kuvajtu a v Iráku ani nemluvím,

pořád něco,

na zbraně je vždycky peněz dost,

teď se Sýrie a další státy potýkají se zkázou na svých územích,

kolem Severní Koreje jsou zase tanečky...

tak nevím, jestli se dožiju chvíle, kdy bude alespoň jednou klid,

v únoru bych mohla oslavit zajímavé kulatiny,

přimlouvám se:

milé KOČKY,

aby se ti mocní domluvili a dali nám, obyčejným lidem, dárek:

Mír!

( a prodejci zbraní ať přijdou na buben! )

a děti, ať si můžou beze strachu hrát...