Tikají

Hodinky tikají, čas utíká, ať něco děláme, nebo jen lenošíme, či spíme....

Tak mě napadá,

a je to hlavně tím,

že jsem poslední dobou byla nemocná a často ležela jen tak v posteli a měla na vymýšlení čas,

co my,

babičky,

jsme nebo nejsme potřebné?

K mladým dojíždím nyní už málo,

vnučky vyrostly a chodí obě na osmileté gymnázium,

už mě tolik nepotřebují...

vidíme se ale pořád rády...

Mám ráda i ve svém ,,pokročilém,, věku se hezky obléknout, nasadit klobouk, jet s kamarádkou do Prahy, sednout si do kavárny, koukat se okolo, stejně tak mám ráda vzít si turistické oblečení a vyrazit do lesa, do kopců, s foťákem, nebo jednou za rok zajet si k moři a zírat do vln...mám ráda začíst se do knížky a klidně do dvou do rána žít život někoho jiného, sledovat pěkný film a ráno si pak přispat...

Loni jsem se rozhodla, že nebudu podporovat nějaké vzdálené a anonymní děti v Africe nebo Indii,

posílat peníze na nějaké konto,

a kdo ví, kdo si je nakonec užije ???!!! -

že pokud chci něco podniknout, udělám to tady!

( člověk nikdy neví, do kdy tu bude, kolik dní mu zbývá, jaký osud ho ještě čeká,

jak píše jedna blogerka, dnes je první den zbytku našeho života )

A našla jsem si rodinu s třemi malými dětmi,

nepodporuji penězi, jako důchodkyně mám spíš čas a tak ten věnuji,

chodím občas hlídat, občas si je vezmu na procházku či malý výlet,

,,adoptovaly,, si mě jako babičku,

malý, tříletý klouček přivítal kámoše, dědu, kterého postrádal...

prospělo to oběma!

Není to pomoc kdoví jak velká,

ale,

milé KOČKY,

klidně bych mohla chodit stejně tak číst z knížky nějakému starému člověku ( dokud na to vidím )

sama už mám určitý věk a vím,

jak je dobré druhému pomoci s něčím, co ten člověk sám momentálně nezvládá...

dělat každý den nějaký malý dobrý skutek?

Jak se říká:

chceš změnit svět ? - začni u sebe.