Černý pátek

Přijela k nám moje sestra,

ve čtvrtek,

domluvily jsme se, že v pátek ráno pojedeme do Prahy, kde si nakoupí nějaké věci, pyžamo a tak....

byl pátek, třináctého a my jsme dorazily do hlavního města ( já bez foťáku! ),

zato jsem měla malý problém, motala se mi hlava a doprovázela to slabá nevolnost.

Kolem desáté jsem upadla na jedné hlavní ulici a volali mi záchranku, auto, které projíždělo okolo nabouralo do auta stojících policistů, mne a sestru naložili do záchranky a odvezli nás do Vinohradské nemocnice.

Tady jsme strávily spoustu hodin, já na vyšetřeních, sestra s mojí taškou a oblečením po chodbách a s mobilem v ruce, kdy sdělovala mému manželovi a mé dceři novinky, pokud nějaké byly.

Nepila jsem a nejedla od rána od osmi hodin. To bylo to poslední, co by někoho zajímalo.

Ještě několikrát mne převezli sanitkou nebo na kolečkové židli z místa na místo a že ten areál je opravdu velký!

Podrobnosti raději nechám pro rodinu,

odpoledne přišel vítr ( a průvan na chodbách, kde leželi další pacienti ), bouřka a déšť,

později odpoledne moje dcera vystřídala moji sestru a ta odjela k nám, neb tam měla věci a potřebovala se posunout na sever do vlastního bydliště,

zkrátím to:

milé KOČKY,

kolem 23.15 hod. mi na posledním vyšetření sdělili, že mi vlastně nic není a mohu opustit toto neveselé místo a odebrat se třeba domů.

Co na tom, že jsem měla potíže a určité bolesti, takových tam bylo.

Nejdivnější bylo, když zdr.sestra chlapíkovi ze sanitky říkala: ty vole.

Dcera s manželem si mne odvezli k sobě domů a tam jsem se krásně, navzdory všemu, vyspala a bonus byl, že jsem ráno viděla vnučky. Radost ze setkání byla asi vzájemná.

V tuhle chvíli už sedím doma, kam si mne dovezl manžel a jsem tomu ráda. Doma je fakt nejlíp.

Na Vinohrady raději už nikdy.

Hezký večer všem...