Každý něco umí

Mám jednu známou a ta je naprosto nepoužitelná v přírodě,

nejen,

že si plete Turnov a Trutnov,

Broumov a Bruntál,

a další místa...

ale tu postavíte 6 metrů od kraje lesa a neví, kudy z něj ven.

Naprosto dezorientovaná, prostě musí mít na výletě sebou někoho, kdo se vyzná.

( hrdě hlásím, třeba mne! )

Ona tedy není úplné nemehlo,

protože umí plést, vyšívat, šít na stroji,

a pozor! takové vánoční cukroví, jako peče zmíněná B. - to hned tak někdo neumí! Lahoda!

A taky se vyzná, co se má a co ne, v chování lidí....v tom já někdy plavu.

Kdo komu a kdy podá pac, koho má kdo pozdravit první a tak...

Takže, jestli se chlapi smějí ženám, že se neumějí vyznat v mapě - neplatí to na každou ženu

( s tím já třeba problém nemám )

a nutno uznat, že každý něco umí a něco mu nejde ani náhodou.

Já např. neumím drhat, vyšívat,

pořádně zpívat a kreslit,

nemám řidičák,

neumím hrát na žádný nástroj, ( leda tak na nervy )

nevlezla bych na raft,

neskočila bych padákem,

nechovala hady a pavouky,

nevlezla bych na ruské kolo,

neochutnala bych cizokrajné a exotické jídlo,

ale zkusila jsem střílet na střelnici a docela mi to šlo,

vylezla jsem na Kraví Hoře na rozhlednu, když byla ještě vojenskou hláskou těsně po revoluci

( ale nebylo to snadné! )

a mnokrát potom - když už tam stála nová, pohodlná rozhledna.

Jo, rozhledny, to je moje.

Umím tapetovat, plést, háčkovat, občas něco spíchnu, ale jen něco ne příliš náročného v ruce nebo na stroji,

natírání starého nábytku mě baví, rýpat se v hlíně a pěstovat kytky je pro mne zábava,

plavat a jezdit na kole je samozřejmost.

Před dvěma lety jsem si sama vymalovala obývák, řekla jsem si, když to může dělat kamarádka Irenka,

můžu já taky.

A když jsem řidiči ze Slovenska po telefonu řekla, jak se dostane k nám do areálu 15 km za Prahou, přijel a nemohl si mě vynachválit! v době, kdy GPS ještě asi nikdo neměl.

A když jsem zavařila okurky nebo udělala rybízový džem, snědli jsme to sami, na trh bych s tím nešla. Nejsem Blanka M.

Největší stres byl, když nás nutili na střední škole jednou týdně dělat na soustruhu,

jedna parta měla soustruh a jedna frézu,

čekala jsem, kdy to upnu špatně a přiletí mi obrobek na hlavu.

Jsem prostě na něco kopyto.

A už to,

milé KOČKY,

se mnou lepší nebude.