Prázdniny

Mým vnučkám letos bylo 14 a 12 let,

když se tak dívám na jejich prázdniny,

říkám si, jak jsou jiné, než bývaly ty naše kdysi.

My jsme se koupali v Ploučnici,

lítali po kopcích na Děčínsku nebo na Strakonicku,

podle toho, jestli jsme zrovna bydleli poblíž babičky z máminy nebo tátovy strany.

Naši se několikrát stěhovali.

Tenkrát své věci prostě nacpali do vagonu a za pár dní ta trocha nábytku docestovala po dráze za nimi.

Ale k těm prázdninám,

milé KOČKY,

dcera vždy předem ,,naporcuje,, červenec a srpen na týdny a přifaří k tomu osobu nebo instituci -

někoho, kdo bude mít v ten termín holčiny na starost.

S jednou babičkou strávily týden v Praze a měli pěkně nabitý program,

stihly zámek v Loučeni a spoustu atraktivních míst v hlavním městě.

S rodiči byli letos v Rakousku https://www.ahlhof.at/

a pak týden v Itálii mezi Benátkami a Terstem.

Budou trávit týden s koňmi ve Sloupu,

pak si užijí týden s angličtinou ( to budou spát doma ),

čeká je letos týden v Českém Ráji a putování s koňmi,

s námi týden v Potštejně - na to se fakt hodně těším,

jsem zvědavá, co vše z mnou naplánovaných míst stihneme.

Možná mi tamní bazén na zahradě trochu zkříží plány, holky jsou vodní živlové, no, nehodlám to hrotit.

Zatím se jim všude, kam jsme je vyvezli, líbilo,

ať to bylo dvakrát do Křepice u Vodňan, kdy byly ještě malé,

nebo do Leštiny u Strmilova, kde jsme byli jednou s druhou babičkou a jednou s manželem a holky se tam v obou případech rády chodily svézt na koních, výletovali jsme od Telče až po Landštejn,

prima byl pobyt v Blatech na Jičínsku a chození do skal,

užily jsme si pobyt u Adršpachu a přírodu v okolí,

po dva roky jsme byli na Malé Skále,

vždy jsem měla tzv. šťastnou ruku ve výběru a v ubytování,

ale u nás v republice snad ani není možné udělat chybu, když se někam vypravíme.

Vždy poběháme a pojezdíme všechna atraktivní místa v okolí.

Možná už si ani nepamatují pobyt s námi v krásné chatě v Jeseníku a jindy v Pekle u Nového Města nad Metují.

Byly tak malé, ale pro mne jsou to hezké vzpomínky. A fotky to jistí.

Byly doby, kdy jsem je vodila na výstavy panenek a medvídků a dnes? už je to o něčem jiném...

A já si říkám: Ať žijí prázdniny i po sedmdesátce.

( počítám, že se mnou vnučky pojedou ještě tak dvakrát nebo třikrát a pak budu odstavena na druhou kolej, přijdou kamarádky a kluci...)