Silvestr

Dnešek je tak jiný, než jsem si představovala:

začnu od lesa - ráno manžel zjistil, že nám klekl počítač,

---

máme sice ještě každý svůj notebook, ale já jsem na něm nebyla asi půl roku, proč taky?

a tak se díky tomu maléru manželova nálada prudce zhoršila,

( vzteklý pes a naštvaný chlap - je lepší se držet v povzdálí )

tudíž jsem nasadila léčbu,

nic neříkat, neodporovat, uvařit oběd a odpoledne udělat oblíbenou pomazánku,

( 1.pomazánkové máslo, lučinu a česnek

2.pomazánkové máslo, nastrouhaný tvrdý sýr a česnek

3.pomazánkové máslo a nastrouhanou nivu a česnek

dělávám tyto tři verze, nivovou zdobím půlkou vlašáku, třeba...

umíchat a natřít na kolečka rohlíků, ozdobit kouskem kompotované mandarinky, komp. ananasu a plátkem kiwi )

a uvařit kotel čaje.

Mezitím jsem se uklidila do nejzazšího kouta bytu s další knížkou L.Zibury, až později jsem dospěla k názoru, že to je nejspíš třetí díl, ale nešť, druhý tedy přečtu jako poslední.

Kniha je výrazně vtipnější - než první, i když se to zdá nepravděpodobné, ten chlapík Zibura je obdivuhodný, z mnoha důvodů.

Tady se hodí vsuvka:

výňatek z knihy - vtip

Potká se takhle u stolu muslim, křesťan, hinduista a žid...a úplně normálně se spolu baví, protože nikdo z nich není debil.

Jelikož nejsme s mužem ti, kteří by kdy utratili jedinou korunu za petardy a ,,zábavnou,, pyrotechniku a nehodláme přijít o uši ani prsty, držíme se doma a přečkáme v klidu domova poslední den v roce.

Sice o půlnoci dáme dvojku vína a pusu sobě navzájem, ale to je z bujarých oslav opravdu asi vše.

Zato zítra bude manžel vařit čočku k obědu a já mám volno,

kéž by platilo: jak na Nový rok, tak po celý rok.

Kdo by ale jedl neustále čočku?

Milé KOČKY,

dovolte mi popřát do dalšího roku vám všem hodně zdraví, štěstí a úspěchů, ve všem ať se vám daří.

Jiřina

Zibura

Ježíšek mi letos nadělil ( kromě jiných dárků ) tři knížky Ladislava Zibury,

přiznám se, že jsem si všechny tři chtěla časem půjčit v místní knihovně a se zájmem je přečíst.

---

Podle všeho mě Ježíšek dobře zná,

ví, co mě zajímá a po čem toužím,

a co už neví je, že jsem poslední tři dny, resp. večery proseděla v posteli a četla a četla.

Můžu si to dovolit, jsme s mužem sami doma a jíst máme co,

zkrátím to: jednu z těch tří knížek jsem dnes dočetla.

Na ty další dvě se vrhnu podle nálady brzy.

Ale,

milé KOČKY,

to by nebylo nic zajímavého,

musím vám napsat jinou věc:

děsně jsem se naštvala!

Ten chlap, rozumějte spisovatel Ladislav Zibura,

je mladý a asi svobodný a chodí si po světě s krosnou -

a píše o svých cestách vtipně, svižně, zajímavě, pěknou češtinou,

vadí mi, že to tak já neumím.

Je to KOUSEK!

Ti muži!

Včera dopoledne jsem fotila své vnučky, ale moc mě to tentokrát nebavilo,

světlo nic moc a mladší vnučka byla jako rtuť a nechtěla dělat, co jsem požadovala,

---

když jsem fotila starší vnučku, tak nás vyrušovala a pak si vzala foťák a zkoušela mým aparátem něco fotit sama.

Šla jsem tedy raději dělat něco jiného.

Poté, co jsem je večer odvezla a vrátila se domů, povídá mi manžel:

prosím tě, co jste dělali s tím tvým foťákem, je celý upatlaný a pocákaný nějakou barvou...

to jsem zbystřila a jdu se podívat, o co jde, že by ta vnučka měla upatlané ruce a sahala na můj fotoaparát?

( je fakt, že jedly mandarinky, žlutého melouna, cukroví, čokoládu a pod. )

Vyndám foťák z pouzdra a valím oči:

je tam můj vysněný a léta obdivovaný nový fotoaparát, který jsem si přála nejméně 4 roky, možná i více.

Zůstala jsem beze slova ( a to je u mne co říct! ) stát a ze šoku jsem se vzpamatovala až za delší chvíli.

Pořád jsem tomu nemohla uvěřit.

Takže jsem šla spát se zajímavými pocity všeho druhu.

Dnes ráno mi manžel povídá: představ si, že ten fotoaparát mezitím zdražili!

( já jsem celý podzim laškovala s myšlenkou, že jestli ho v lednu zlevní, tak si ho na splátky koupím, možná! )

Něco mi říká, že se blýská na lepší časy,

milé KOČKY,

po roce 2017 s přestavbou domu ( hluk, špína, stres )

a po roce 2018 ( nemoce a nejistoty )

budoucnost vypadá na zajímavé období.

Nechám se překvapit.

Druhý svátek vánoční

Mladí přijeli - jako každý rok - dnes na oběd.

A jako už spoustu let zpátky v tento sváteční den,

---

dělali jsme kachnu, zelí, knedlíky, houskové i bramborové,

přinesla jsem stolek rozkládací, kempinkový,

přidala k těm, co jsou v obýváku celoročně,

abych měla dost místa na cukroví, oříšky, pistácie, čokoládu, mísy s ovocem,

svícny, minichlebíčky, prostě na to všechno, co jsem nachystala a opatřila, abychom se měli báječně.

V momentě, kdy jsem vylovila z mrazáku další mlsky, málem jsem dostala od dcery ,,čočku,, -

to je toho tady málo? ptala se.

Ale vnučky vůbec neprotestovaly.

Mladí odjeli asi v 16 hod. a jakmile se pořádně setmělo,

šly jsme s vnučkami obhlédnout na náměstí vyzdobený strom a v koutě osvětlený Betlém.

Milé KOČKY!

Musely jsme se trochu projít.

Holky sledují Simpsnovy a já mám chvilinku s blogem.

Manžel se zašil s novou knížkou.

Ježíšek tradičně dnes opět a znovu naděloval a všem se nám dostalo dle zásluh.

A já vyhrála první cenu:

Tři knížky L. Zibury, jsem nadšená. ( a to nebylo všechno! )

Vnučky u nás budou asi tři dny a tak si je hodlám užít.

Konečně stromek

Letos jsem pěkně pozadu,

( o loňsku ani nemluvím, to jsem nestrojila stromek já )

---

dnes jsem konečně ozdobila stromeček,

cukroví mám sice nachystané, ale jen polovinu, co jiná léta.

Bramsalát bude za chvíli,

to ostatní zítra dopoledne zvládneme...

Večer dnes můžu koukat na stromek a představovat si radost vnuček,

až 26.12. přijedou a po obědě půjdeme ke stromečku, aby jim míšové vydali dárky.

Dárky jsou zabalené a připravené, střeží je medvědi, plyšoví.

Já už svým způsobem obdarovaná jsem:

v televizi jsem po večerech ( znova ) viděla Prázdniny v Římě,

Někdo to rád horké,

a teď dávají můj zamilovaný Nebožtíci přejí lásce.

Život je nádherný.

Milé KOČKY!

Přání

Moji milí,

dovolte mi dnes večer popřát všem:

Svítíme

Svícny,

máme jich tolik a některé používáme jen někdy,

dokonce máme i takový, který jsem zachránila před vyhozením.

---

( ten bílý se srdíčky - chtěla ho vyhodit má sestra )

mám i dva na jednu svíčku, k tomu ,,kandelábr,, na tři svíčky,

ale jelikož jsou postříbřené, musí se leštit a k tomu jsem se zatím nedostala.

Každopádně to s nimi vypadá na stole hned lépe.

Milé KOČKY,

už to zase bude lepší, světla bude přibývat a nálada bude stoupat?

Vítejte, nejhezčí svátky v roce.

( letos mám skluz, stromek budu strojit až dnes odpoledne, co to se mnou je? )

Vzdávám to

Jestli je to únavou nebo tím, že je pořád šero,

a těch pár světýlek a svíček to nezachrání,

nevím,

---

ale dnes jsem zjistila, že mě některé věci čuří a naštvávají:

o politice mluvit nehodlám,

nicméně jedna z těch věcí je,

že - když na některém blogu chci cosi podotknout,

musím pak sáhodlouze DOKAZOVAT, že nejsem robot.

Klikat a klikat,

rozpoznávat na opravdu hnusných obrázcích autobusy, semafory a přechody, bicykly,

zjistila jsem, že pokud tam ten můj komentář chci dostat,

musím tomu věnovat opravdu dost času a když to sečtu, můj život mi utíká mezi prsty.

Řekla jsem si dost.

Blogerky se bez mých podotků jistě obejdou a já mohu tu čtvrt hodinu nebo 20 minut věnovat buď čtení jiných,

stejně zajímavých blogů,

nebo si třeba sešiju upletené kousky svetru.

A ještě budu mít pocit dobře odvedené práce a nebudu se vztekat u snímků kdoví odkud z Ameriky,

plné drátů a rozbitých silnic,

která z vás,

milé KOČKY,

mi v tom rozumí?

A na závěr: ne, nejsem ROBOT!

Dnešek

Hurá, dnes kolem jedenácté nebo tak nějak začalo trochu chumelit,

no, prostě padal mokrý sníh.

---

Předtím manžel koukal tradičně na počítači na letiště v Ruzyni a říká, padá jim tam sníh a já - jim záviděla...

Malý Honzík byl u nás do 13 hodin a když jsem ho vedla k mamince, nebylo jasné,

kdo se ze sněhu víc raduje, jestli já nebo on.

Byla jsem na nákupu a opravdu jsem nepochopila, proč se v takovém počasí šourají ženy o dvou berlích do krámu,

jestli nemají nikoho, kdo by jim ten nákup přinesl, nebo se mohly vydat na nákup později, chůze v tu chvíli byla obtížná i pro naprosto zdravé a mladé lidi.

Odpoledne to už roztálo, vznikly studené, špinavé a nevzhledné louže a potůčky, k mému překvapení se v tom vesele a nadšeně koupal kos.

A jedna nakonec: pijou mi krev dělobuchy, respektive výrostci, kteří je odpalují, ve dne, večer, v noci...

jdete s malým klukem a rána jak z děla, chápu i pejskaře, že se kvůli stejné věci zlobí.

K ničemu dobrému to není a může vám to urvat uši.

Hlavně, že mají obchodníci zisk.

Že by jako oslava Vánoc?

Přijde mi to,

milé KOČKY,

poněkud úchylné.

Abych si udělala radost, upekla jsem k večeři žemlovku.

( tentokrát není z vánočky, ale z rohlíků )

A jdu na ni.

Dám si kousek i za vás.

Odhalení

Tedy, jestli si někdo do této chvíle myslel, že se snad budu odhalovat,

tak se šeredně spletl!

Rozhodla jsem se, po zralé úvaze,

---

už odhalit své plány na příští rok,

ten, který se bude zanedlouho psát

2019.

Sice to bude také trochu serfování po doktorech,

ale v mém věku není nějaká ta návštěva lékaře či specialisty už mimořádná záležitost,

všichni mí známí se dokážou hodiny bavit o výměně kloubů,

chodítkách a vhodných holích,

operacích očí a já tohle nechci.

I když mě také něco čeká a jak pevně doufám, že když jim tam to své věkem sešlé tělo odevzdám,

vrátí mi ho o poznání v lepším stavu a bude mi zase chvíli dobře sloužit!

A protože, jak už mnohé víte, nejvíce mě baví cestování,

odhalím vám,

milé KOČKY,

mé virtuální přítelkyně,

plány na cesty, které jsou již objednané a zaplacené, i když - některé zatím jen částečně.

První bude v květnu - jeden den poznávání několika hradů kousek za hranicemi,

zase jiné, než už jsme s kolegyní viděly,

v červnu se budeme potulovat Toskánskem, s výletem na Elbu

a v červenci znova do Itálie, ale až k Neapoli,

kde se bude výletovat po atraktivních místech v okolí.

A taky nás čeká plavba na ostrovy okolo.

Nakonec se na advent asi podíváme na pár dní buď do Budapešti

nebo zvolíme Wroclav a něco k tomu?

To jediné není zatím spolehlivě rozhodnuto.

Doufám, že mě zdraví nezradí jako letos

( nemohla jsem do Pobaltí a jel Jany manžel místo mne )

a že tentokrát vše vyjde podle plánu.

Hned bude co dávat na blog, hihi.

( V rukávu mám ještě několik jednodenních do Německa a několik cest po republice, ale to je zatím tajné ).

A jako bonbonek mám objednaný penzion u Domažlic, kam pojedu s vnučkami a manželem v srpnu na týden těm našim holčinám přibližovat dosud neznámé obzory a na což se obzvlášť těším:

už to mohu zveřejnit, už mi termín nikdo nevyfoukne:

http://www.leonhard.cz

Krásný a úspěšný rok, prožitý podle vašich představ, přeji vám všem.

Jiřina z N.

Vykrádání

Já, dosud celkem bezúhonná osoba, dopouštím se s plným vědomím závažnosti tohoto činu -

KRÁDEŽE:

( doufám ale, že mi můj bývalý nadřízený a docela fajn chlap odpustí... )

---

včera mi poslal dopísek a fotky,

se zprávou, že byl v Kaplici v sobotu na čertech a v městečku zapsaném v UNESCO na adventu -

schválně nepíšu, co je to za městečko,

otestuji vás,

milé KOČKY,

zdali to město poznáte

a tipuji, že bude znalost stoprocentní!

Ten snímek, resp. dva snímky, se mi tak líbí,

že mě štve, že jsem tam nebyla a nenafotila to sama,

promiň, Ludvíku,

ale musím to tady zveřejnit a ukázat,

co máme u nás krásného,

i když - je to notoricky známé:

vypadá to jako napečené a pocukrované z perníčků, že?

( jen mě mrzí, že tím zmenšováním se snímky asi trochu zkreslí? )

Srdce

Moje milé KOČKY,

posílám vám pár dní před Vánocemi

posilu:

---

symbol -

srdíčko ( nakreslené dnes do sněhu na lavičce na jednom německém hradě )

s přáním,

abyste vy i já měly někoho, kdo vás má rád.

Možná bych si přála být takovým starým, opelichaným,

nicméně roztomilým medvídkem,

kterého každý rád pomazlí,

jako má můj blog v záhlaví.

Krásný večer vám všem.

Navzdory

Navzdory všemu,

navzdory bolavým zádům,

spoustě nehotové práce spojené s přípravami na svátky,

---

navzdory pevnému odhodlání sedět už jen doma v teple,

navzdory ošklivému počasí,

vyjeli jsme dnes na výlet domluvený s manželem a kolegyní Janou už delší dobu,

jen se do poslední chvíle nevědělo, zda pojedeme autem nebo vlakem,

zda autem do Freistadtu jižně od Budějic, nebo do okolí Drážďan,

vlakem do Chebu, Olomouce, Českých Budějovic nebo Pardubic?

Počítala jsem i s variantou, že to ráno odpískáme, pokud bude pršet.

Nakonec jsme se odhodlali a vyjeli na sever, Mělník, Děčín, Bad Schandau, Hohnstein,

tady výstup na zdejší hrad, procházka městečkem a pak jsme se pokusili dojet do Stolpenu,

kvůli různým objížďkám jsme se tam nedostali -

tak vezmu lidičky do zdejšího půvabného městečka ozdobeného mohutným hradem až třeba na jaře.

Obrátili jsme se k Pirně, kde jsme obešli zdejší adventní trhy, snědli klobásu, vypily teplý vaječný koňak ,

nakoupily pražené mandle, potkaly sousedy z našeho města, hihi.

( kde píšu y tvrdé, jedná se jen o nás dvě )

Nejsložitější bylo v tomto městě najít místo na parkování.

Cestou zpátky jsme chtěli na chvíli na Konigstein, ale tam byla taková zácpa, že si to necháme na jindy.

Léta jsem tam nebyla a ještě to musí počkat.

Domů jsme se dostali později odpoledne a odměna nás neminula:

Jana nás podarovala cukrovím, které stihla v týdnu udělat, holt pilná mladá holčina.

Na její kožešině na límci bundy na náměstí v Pirně přistávaly vločky sněhu a já jsem se pokusila je zachytit.

Cestou přes kopečky jsem zkusila také zvěčnit sněhem ozdobené okraje silnice a krajinku, která ale nebyla právě moc vidět, bylo pod mrakem a mlžno.

Silnice byly místy mokré, ale sjízdné.

A co vy?:

milé KOČKY,

jak jste strávily sobotu...

tady máme to naše studené cestování:

Svícínky

Další svícínky - používám podle nálady a příležitosti -

ten bílý jsem dostala od druhé babičky mých vnuček a je tam moje jméno!

---

ale mohu si svícen dát tak, aby byla vidět jen krajka.

Ty prťavé barevné jsem si pořídila kdysi a hodily se mi do nějakého aranžmá, ani už nevím,

co to bylo.

Světýlka a svícínky, to je hlavně v listopadu a prosinci velké téma.

Někde mám schovaný dokonce i kovový tepaný, taky od někoho dárek.

Svíčky a vůně jsou denně v permanenci.

Hodně světla vám přeji.

S křížkem po funusu

Když Martička, má sousedka přes Labe ( vzdušnou čarou - řekněme - 15 km )

vyhlásila akci svícínky, neměla jsem čas, náladu a tak...

---

zatím nemám čas ani prohlédnout si výsledky,

svícny blogerek, které se do akce zapojily.

Zato jsem dnes po obědě nafotila na stole pár svých svícnů, aneb těch,

které nejvíc a nejčastěji používám, některé celoročně.

( mám jich pochopitelně víc, ale ne všechny jsou po ruce a hodny nafocení )

Nu a tady jsou:

ty, co používám na Vánoce, ještě později ozdobím, chvojí, borové šišky a tak...

taky mám nějaké vysoké svícny, ale na ty dojde až na svátky,

jsou dobře schované v krabicích...třeba se k jejich nafocení ještě dostanu?

Milé KOČKY,

adventní věnec nepoužívám, stačí mi svícen od Lenky:

Po týdnu

Posledních deset dní mého života bylo jako na kolotoči.

Do práce ( svěřovala jsem se tu, že chodím občas na brigádu? ne? to nevadí ),

---

jedno odpoledne jsem jela k mladým na druhý konec Prahy, s dárky z adventního zájezdu,

nějaké ty nákupy, pochůzky na poštu a pod.,

na vyšetření k doktorovi do okresního města a dlouhé čekání tam,

úklid a práce v domácnosti.

Ještě, že aspoň spát chodím domů.

Teď tu sedím, piju kávu, koukám na světýlka zavěšená podél balkonových dveří, a myslím na to,

že jsme 2.12. byly s Janou ve Strasburku, chodily po městě a vychutnávaly všudypřítomnou adventní náladu,

( pravda, na mnoha místech byly kontroly policistů a vojáků )

a teď tam nějaký kretén zastřelil několik lidí,

za chvíli, aby se člověk bál někam vyjet.

To máme za to, jak jsme se v Evropě těch lidí ujali? Ani se nedivím Polákům, Maďarům a dalším, že to tu nechtějí.

Vím, pachatel je jeden z mnoha, asi slušných lidí, ale riziko je velké!

A když na západě vidím ty mešity, nenapadá mě nic dobrého.

První mešitu jsem asi viděla kdysi ,,dávno,, v Edinburku a to jsem tedy zírala. Tam bych ji nečekala ani omylem.

Dnes jich je na západ od nás spousta ( Drážďany a různě ) a nevěřím těm Imámům ani pozdravení.

Kolikpak kostelů dovolí v islámských zemích křesťanům? synagog židům a ostatním ...třeba hinduistům?

Navzdory tomu: hezké odpoledne, a i když se má ochladit a leckde leží už sníh,

přeji vám,

milé KOČKY,

vřelé vztahy a voňavé teplo domova.

Simonám vše nej k svátku a hodně zdravíčka!

vytížená: Jiřina z N.

( foto nedokonalé, v dešti, u katedrály ve Strasburku, odpoledne 2.12.2018 )

Na mostě

Taková barokní otylost!

hihi...

---

proč jsou ti andílci tak tlustí, ptala se mě dnes mladší vnučka:

vím já?

Milé KOČKY?

Dárek

Jestli potřebujete,

milé KOČKY,

pro nějakého šejka nebo naftového magnáta vhodný dárek pod stromeček,

---

nasměruji vás do prodejny skla kousek od Karlova mostu.

Tam mají zboží, které uspokojí každého, asi.

K nám domů by se to nehodilo,

navíc bych na to neměla,

ale líbí se mi ta práce sklářů,

někdo si s tím pěkně vyhrál,

to určitě:

no, posuďte samy:

Cour Prahou

Tedy, slušnější by bylo napsat Tour Prahou, ale co nadělám.

Domluvily jsme se s vnučkami, že se sejdeme na hlavním nádraží a půjdeme se projít Prahou,

---

stejně, jako to děláme už mnoho let po sobě krátce před Vánocemi.

Letos novinky, nešly jsme se podívat na Arkády na výzdobu, nešly jsme na Vyšehrad, vytáhla jsem je do tramvaje č.22 a dojely jsme k Břevnovskému klášteru.

Počasí se vylepšilo, i když foukal čiperný a ledový vítr.

Ale sluníčko a modré nebe, sem tam mráček, dělá hezké fotky!

Od Sv. Markéty jsme se svezly zpátky na Malou Stranu a šla jsem holčinám ukázat Pražské Jezulátko,

v kostele bylo dost plno, hlavně španělských turistů.

Odtud už se nabízela cesta pěšky na Karlův most - kde bylo k vidění spousta paní a dívek s převážně staršími kočárky, co to bylo za akci, netuším!

... a pak Starým městem na Staromák, koníka, oslíka, kozu a ovečky přestěhovali od stromu před Rotta, ale našim vnučkám je jedno, kde zvířátka pohladí, po cestě jsme stihly i trdelníky, horkou jablečnou šťávu, kakao a horkou čokoládu. Čaj nikdo nevařil. Jen svařáky, pivo, na děti se nemyslí.

A ty nestydaté pražské ceny mi zrovna nejsou sympatické.

Prodavačky ve stáncích a buticích samé Ukrajinky a Rusandy, divné.

Praha ovšem byla krásná a plná lidí, jako vždy.

Vnučka ( ta mladší ) mi na Karlově mostě řekla, že fotím pořád jako Japonci! ...budu se muset nad sebou zamyslet.

Přeji vám hezký večer,

milé KOČKY.

A navrch několik čerstvých obrázků z mého aparátu:

( vnučky mám sice pofocené, ale nemám povolení je sem dávat )