Vzdávám to

Jestli je to únavou nebo tím, že je pořád šero,

a těch pár světýlek a svíček to nezachrání,

nevím,

---

ale dnes jsem zjistila, že mě některé věci čuří a naštvávají:

o politice mluvit nehodlám,

nicméně jedna z těch věcí je,

že - když na některém blogu chci cosi podotknout,

musím pak sáhodlouze DOKAZOVAT, že nejsem robot.

Klikat a klikat,

rozpoznávat na opravdu hnusných obrázcích autobusy, semafory a přechody, bicykly,

zjistila jsem, že pokud tam ten můj komentář chci dostat,

musím tomu věnovat opravdu dost času a když to sečtu, můj život mi utíká mezi prsty.

Řekla jsem si dost.

Blogerky se bez mých podotků jistě obejdou a já mohu tu čtvrt hodinu nebo 20 minut věnovat buď čtení jiných,

stejně zajímavých blogů,

nebo si třeba sešiju upletené kousky svetru.

A ještě budu mít pocit dobře odvedené práce a nebudu se vztekat u snímků kdoví odkud z Ameriky,

plné drátů a rozbitých silnic,

která z vás,

milé KOČKY,

mi v tom rozumí?

A na závěr: ne, nejsem ROBOT!