Obyčejný den

Ráno jsem hbitě vyskočila před šestou

( to je vtip, vstávat se mi nechtělo, ale musela jsem ),

v půl sedmé už jsem seděla v busu a jela do okresního města...na krev.

---

Kolem sedmé ve špitále, pak do laborky,

více jak hodinu čekání na výsledky a pak ještě k paní doktorce pro info a papíry -

přípravy na vyšetření v hlavním městě příští týden.

Přesun zpátky k nám do města s přestupem a v teplém, čistém busu...jela bych klidně i dál.

Krátce po desáté už jsem byla doma a postavila na kafe.

Po obědě jsem využila výhody důchodkyně a lehla si.

Odpoledne nenadálá návštěva, přišel jeden manželův známý,

ještě z doby, kdy patřili mezi pracující...

nechtíc jsem vyslechla zpoza rohu chlapský rozhovor.

Teď podvečer telefonát:

zvonivý hlásek mladší vnučky mi oznámil: skončila v hudebce a kluše na tanec,

pobavilo mě, že mi řekla,

babičko, viděly jsme se naposledy loni!

( milé KOČKY,

bylo to přesně 29.12.2018 )

Holka je vtipná, jak tvrdívá, po tátovi.

Je třetího, čtvrtek a takový obyčejný den. Dík za něj.