Když jsem si u dcery v dubnu 2014 nechala konečně založit blog,
mělo to mnoho neznámých:
jak to má vypadat, co vše tam budu dávat, netušila jsem vůbec, co mne čeká.
Uvažovala jsem o svém blogu dávno před tímto termínem,
ale nevěděla jsem, kde ho mám založit,
jen jsem tušila, že tam budu vkládat z mých výletů fotky a pár doprovodných slov.
Tipy na výlety pro lidi, co to náhodou najdou a rádi se podívají,
případně pro pár ,,zasvěcených,, známých, aby shlédli, kde se toulám.
Co jsem si od toho vlastně slibovala?
Nedávno jsem něco hledala a hlavně proto jsem zabrousila do příspěvků z počátku mého blogu
a překvapilo mě, jak je tam fotek málo,
teď jich vkládám daleko víc.
Asi jsem byla tak bázlivá, nebo co.
A taky mě asi brzdila skutečnost, že tam tehdy nikdo asi nechodil a už to vypadalo, že to nemá cenu.
Usuzuji z toho, že nikdo nekomentoval moje snažení.
Nakonec se vyplatilo vydržet a svoje čtenáře a návštěvníky si blog našel.
Co vlastně mi to dává?
Řekla bych, že zdravou míru chlubení se, a taky takovou pospolitost s ženami svého ražení.
Seznámila jsem se prostřednictvím blogu s mnoha ,,děvčaty,, různého věku a moc mě těší,
chodit se občas podívat na fotky a příběhy k nim.
Doufám, že některé z nich rády nakouknou ke mně.
Bude-li zdraví a korunky budou-li, i výlety budou a blogové příspěvky tím pádem také.
( korunky nikoli zubní )
Milé KOČKY,
myslím na vás,
chválím, když místo na Matějskou, jdete s dětmi do Brdských lesů,
když se touláte po Českém Ráji a nebo okolo Mikulova.
Pokud dětičky vezmete na Masopust a necháte jim namalovat čumáčky.
Když je berete sebou všude na dovolenou, nebo třeba jen k nejbližšímu potoku pouštět lodičky z kůry.
Když je učíte ostatní lidi pozdravit a za dárek poděkovat.
V mé pomyslné krabičce s blogy maminek se třemi dětmi je podezřele hodně blogů, kam ráda chodím,
ale jsou tam i dvouděťové a několik s jedním potomkem.
Mám ráda i babičkovské blogy, ráda se podívám k těm kočičím, dokonce sleduji i ty mladice, co se dokážou věnovat krémíkům, voňavým vodičkám a zkrášlovadlům.
Blogům zdar.
čas na kňoukání: letos jsem nikde nebyla v zimě na sněhu!
Zdravím tě z bezdětné farmičky z Vysočiny a jsem ráda, že u tebe můžu číst, jak se člověk může mrskat, aby byl pořád fit a plný zážitků. Tím myslím tebe, ale i tvé čtenáře/ky, ke kterým jsem si u tebe našla cestu. Byl to dobrý nápad - a teď vidíš, že je vás víc cestovatelek po vlastech českých a hezkých. Ráda k tobě chodím a koukám. A líbí se mi oslovení KOČKY, to zde na Blog.cz asi nikdo nemá. Fandí ti Kitty (prý jméno pro růžové kočičky) ;-)
OdpovědětVymazatMilá Kitty, ty nezklamaeš, pozdravuji tam k vám, k Jemnici, mám to tam moc ráda, i když už tam ( do Slavonic )s kolama moc nejezdíme.
OdpovědětVymazatVždy jsem říkala, že až umřu, chci rozsypat popel v Kostelním Vydří u kláštera! v době kvetení pampelišek, to je tam zlata na loukách.
pa Jiřina z N.
Milá kočko !
OdpovědětVymazatChtěla bych ti popřát do dalších blogových let ...spoustu inspirace, optimismu, fantazie a hlavně, žij a raduj se.
Ty to umíš nepřekonatelně, máš v sobě neskutečný náboj.
Pevné zdraví, pohodu a zůstaň svá, jsi totiž skvělá.
Jsem ráda, že jsem Tě poznala a díky Tvým fotografiím se můžu podívat na místa, která neznám. Ať Tě stále blogování baví.
OdpovědětVymazatDěvčata, děkuji vám, že sem občas hodíte očko, ono se to jinak píše, když víte pro koho... já se zase ráda podívám k vám, Simi, u tebe jsem našla nejen tvé famozní fotky ze zahrady, vtipné a duchaplné články, ale i spoustu zajímavých blogerek. Prostě se u vás OBOHACUJU!
OdpovědětVymazat(doufám, že mi to nezpoplatníte,hihi)
Přeji dobrý večer a hezký příští týden Jiřina z N.
Jiřinko, i já se přidávám ke gratulantům. Pěkné blogové narozeniny!
OdpovědětVymazatMěj prima dny, Petra
Jé, Péťo, narozeniny bude mít blog až v dubnu, ale nejde mi do hlavy, že už skoro pět let do něj ,,plodím,, - až na ty pauzy, kdy jsou nějaké ty nemoci, to člověk nemá náladu.
OdpovědětVymazatLetí to...
Pěkné, skoro jarní dny přeji. Jiřina z N.