V poslední době,
jestli je to starostmi a nemocí, nebo prostě jen mým pokročilým věkem,
kroutím hlavou nad některými jevy:
začnu od lesa, aby tomu všichni rozuměli:
Než jsem si založila vlastní blog,
chodívala jsem nejméně tři roky na mnohé blogy a s radostí sledovala, jak si čančají bydlení mladé maminky a jak jim přibývají děti, skříňky a koberečky, popisovaly barvitě cesty na dovolené a bývala jsem zvědavá, jak to zvládají a měla radost, že vychovávají své děti právě takhle.
Jenže u mnoha z nich se časem stalo to, že se objevovalo mnohem méně příspěvků s těmito, pro mne zajímavými tématy, objevilo se více těch, které psaly a zveřejňovaly kvůli prodejům a nyní, vlastně nic jiného než případný kšeft tam nevidím.
Ztrácím zájem a nezbyde mi, než chodit na ty blogy, které jsem objevila loni, nabalily se na mne taky náhodou, už to není nic kolem bydlení, ani malých dětí, ale zahrádkaření, cestování a plky o životě, lidí starších a proto někdy vlastně i o vnoučatech.
V posledním týdnu jsem zaznamenala na mnoha těch mých bývalých oblíbených vzkazy, že jedna firma s druhou firmou se přetavily do jedné.
Stejně bych si tam nic nekoupila, jednak jsem starší model a mám v bytě věci, které nechci a nemohu vyházet a koupit si vše nové, a druhak nechci, aby můj byt vypadal jako všechny ostatní.
Vše šedé, betonové, černé a sem tam bílá. Připadala bych si jako v prádelně mé babičky. Studené a neosobní. ( i když znám výjimky ).
Je mi zcela jedno, jak kdo bydlí, beru si příklad z těch, co se líbí také mně.
Mám pořád stejně ráda blogy:
a moc ráda sleduji několik podobných, cizojazyčných, především polských,
z těch nových, pro mne nových, je to Simonka/Blondýna s celým seznamem blogů u ní dostupných, Dášenka s kouzelnými fotoreportážemi z cest a spousta dalších.
Věrka/Carolinamia a Martička/Vyzobaná slunečnice jsou už pro mne samozřejmostí.
A co jsem tím chtěla říct?
mé milé KOČKY?,
že je docela snadno rozpoznatelné, kdo něco dělá jen pro peníze a kdo pro potěšení a pro radost.
Ať už svoji nebo druhých.
Hezký podvečer přeji.
U nás bouřka a déšť, dík, zaleje mi to kytky před domem.
Mám to podobně. Nevnímám ani tak snahy o reklamy, ale štve mě a to nebetyčně, jak s našimi vymazlenými články zachází Blog.cz. Pěkný design rozhodí reklamy - co na to říct? Už mě ani moc nebaví psát, ale na vaše blogy chodím pořád ráda. A do Kavárničky - tam to cítím jako pojistný ventil a posezení jako v kavárně. Tam si lidi na nic nehrají a nic jim tam neškodí...
OdpovědětVymazatJiřinko, mně se poslední dobou objevují komentáře, které upozorňují na různé stránky. Musím je pořád blokovat a štve mě to. Štvou mě i reklamy, ale pořád ráda chodím na oblíbené blogy.
OdpovědětVymazatJiřinko, také jsem asi dva roky četla jiné blogy o bydlení, o zahrádkách a o dětech, až jsem se jednou rozhodla založit si ten svůj a jsem moc ráda, že se Ti u mne líbí. Také už jsem se setkala s komentáři, které odkazují na reklamní stránky, ale naštěstí jen ojediněle. Mám také pár oblíbených blogů a je jich vlastně čím dál tím víc. Mám je na svém seznamu, abych viděla, když se objeví něco nového. Až svůj blog přestěhuješ, dej vědět, ať si ho můžu aktualizovat.
OdpovědětVymazatJiřinko, přeji ti krásné dny a opatruj se. D.
Jiřinko, asi ti rozumím. I po spoustě let mám blog prostě jen pro radost, trochu jako kuchařku (hlavně pro dceru, které tam prý ráda nakoukne třeba i v USA) a trochu jako kroniku z cest a přehled, co jsem kdy třeba uháčkovala...
OdpovědětVymazatMěj hezké dny a neboj, určitě je dost blogů, které jsou jen a jen pro radost.
Moc zdravím, Helena
Jiřinko, moc děkuji za přízeň a jsem ráda, že když přijdu na tvůj blog, už si představím i tvůj obličej. Jsem ráda, že jsme se poznaly i osobně.
OdpovědětVymazat[5]:Marti, kdybys byla chlap, napsala bych ti, že ses se mnou měla seznámit před nejméně 30 lety! To jsem ještě měla figuru a obličej ke koukání, hihi.
OdpovědětVymazatDnes jsem vstávala s pocitem, že zapnu PC a tento článek smažu, a ejhle, je tu dost komentářů, tak to nechám.
Všechny moc zdravím Jiřina z N.
Blog píšu teprve třetím rokem. Před tím jsem jen nakukovala jinam. V podstatě mi to tak zůstalo. Mám oblíbené blogy a občas i nakouknu ještě někam jinam.A tak jsem i objevila Tvůj blog.Trochu mne mrzí, že zrovna ty blogy, které mne hodně oslovovaly, se odmlčely. Ale tak to je. Je to každého věc, jeho svobodné rozhodnutí. Reklamy mne štvou, to je fakt, jenže když on se ten svět tak nějak teď točí :-)))). Až tolik se tím netrápím.
OdpovědětVymazatDoufám, že Tvůj zdravotní stav je v relativním pořádku.Měj klidné dny!
Hanka :-)
[7]:Hani, v pondělí jdu na třetí CHMT a už ,,se nemůžu,, dočkat! Zas mi bude týden, dva nevolno.
OdpovědětVymazatJinak, s těmi blogy to máme podobně.Prostě někam chodím ráda, jsem zvědavá na něčí fotky, popis výletu nebo na názor a někam už nezavítám, protože to ztratilo pro mne význam. Jsem opravdu hodně ráda za to, že je u nás mnoho žen, které dobře píšou a fotí. ( chlapi taky, to se ví ).
Díky všem za návštěvu.
Jiřina z N.
Na blogy, které jsou jednou velikou reklamou, nechodím. Nikdy se mi ale nestalo, že by se můj oblíbený blog přetavil na prodejní či reklamní. Díky Bohu za to :-).
OdpovědětVymazat[9]: Mám to podobně...teda s tím, že Ty jsi reklama na graffity...:-D
OdpovědětVymazat[10]: Snad mi bude odpuštěno :D.
OdpovědětVymazat