úterý 18. června 2019

Kdybych

Na dnešek mi asi měsíc svítil do okna ložnice, do tří do rána jsem jen ležela, koukala do stropu a přemýšlela:
kdybych byla nebo měla být učitelkou, co bych ráda učila?
No, asi to, co se mně samotné ve škole líbilo, ne?
Češtinu, zeměpis, dějepis, tělocvik, případně přírodopis.


( Všimněte si,
milé KOČKY,
o matematice a fyzice ani slovo!, jak já jsem mohla odmaturovat? )
Jenže, o tom, že bych některé ty předměty chtěla učit jinak, než se běžně učí,
( co já vím, jak se to dnes učí, myslím tím, jak se to učilo za nás ),
o tom jsem uvažovala asi tak, že bych musela být mladá a schopná a přitom mít ty svoje nynější zkušenosti
a to je ten kámen úrazu. Kde bych je jako mladá vzala?
Tenkrát jsem toužila vidět pyramidy a Nový Zéland a Island a nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že se podívám po Evropě.
A že ji projedu několikrát sem a tam a uvidím místa, o kterých jsem do té doby netušila.
Škoda, že jsem začala jezdit tak pozdě,
tedy, jsem ráda, že jsem vůbec mohla za svého života za hranice všedních dnů.
Občas se mě mladší vnučka ptá, kde jsem byla a pak mám dost co vyprávět.
Jim - vnučkám - to asi nepřijde tak atraktivní, samy s rodiči jezdívají do ciziny na prázdniny.
Připomínám, že se je snažíme seznámit i s krásami ČR.
Vzdělávám se průběžně i já!
Dnes jsem věnovala trochu času sledování ČT 2 - zámkům v Německu, ostrovu Mainau a zacestovala jsem si ,,z kanape,,.
Každý pokus dobrý?
A zpět k vyučování:
když slýchám, jak to nyní chodí ve škole, ani bych to dělat nechtěla, mám známou, která učí a prý dostala doporučení, aby nedávala horší známku, než trojku! Co to je?
A učitelky prý nechtějí jezdit s dětmi na výlety na konci školního roku, protože kluci zlobí! Já bych požádala o doprovod rodičů těch nejhorších dětiček nebo bych je nevzala sebou, ne?
Proč o to mají být ochuzeny hodné děti?
Problém vidím v těch rodičích zmíněných dětí.
Vychovali spratky a neví si s tím rady?
Učitel má mít autoritu, stejně, jako rodič! A je to jen člověk, měli by s rodiči táhnout za jeden provaz.
Obvykle lidé, kterým jde o vzdělání vlastních dětí, s učiteli problém nemívají.
Tak jsem si tady upustila páru a jdu zas něco rozumného dělat, třeba nastala chvíle na kanaping s knížkou?
Mám rozečtenou Sí, vole.
O třech chlapech na motorkách ve Střední Americe.
Přeji hezký večer.

7 komentářů:

  1. A já ti navíc děkuji za pěknou kytičku na konci :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Kitty, to bude asi poslední kosatec na záhonu, který tam chvíli vydržel.
    Ale koukám, že jak foukal větříček, mám to rozmazané.
    Pa Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  3. Jako malá jsem chtěla být učitelkou :-).
    V dospívání mne to přešlo.
    Ať to bylo jak bylo za nás, tak učitel měl prostě respekt a bylo to o tom, že i rodiče to tak v sobě měli nastavené. Třeba byla výjimka,ale to tak bylo, je a bude.
    Nemají to dnes úplně lehké učitelé.
    Kosatce už mám odkvetlé, vedra učinila své.
    Měj se hezky a odpočívej!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. Jiřinko, já jsem roky učila... Už roky neučím, a když slyším, co říkají mé kamarádky - učitelky (a to na všech stupních vzdělávání) nevrátila bych se. Nevím, co je horší - současná koncepce nekoncepce nebo nevychované děti...
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
  5. Milé KOČKY, já bych byla hrozná učitelka, prostě jsem stará bába a podle toho to beru: ve třídě žádné mobily, a známky podle toho, co děti umí a ne podle toho, kolik dá tatínek škole!
    A dětičky chválit a taky tvrdě vyžadovat práci. S námi se taky nikdo nemazal.
    Chceš mít jednou pěknou a dobře placenou práci, tak zaber.
    Hezký den. Jiřina z N.
    už by mohlo zapršet!

    OdpovědětVymazat
  6. Ne každý může učit, ale poznala jsem hodně dobrých učitelů, jak na základce, tak na střední škole. Po letech jsme se nastěhovali do domu, kdy byli našimi sousedy učitelé v důchodu. Paní ještě vypomáhala, kde bylo potřeba a vím, že její bývalí žáci na ni i po letech s láskou vzpomínali. I našemu mladšímu synovi pomohla dohnat látku, kterou ho nenaučil jeho učitel. A on na ni také moc vzpomíná. Je pravda, že pro nás byli učitelé autoritami. V dnešní době  to asi nemají jednoduché.

    OdpovědětVymazat
  7. [6]:Růženko, přesně jsi to napsala.Já na svoji učitelku češtiny vzpomínám pořád. A na třídní také. A je jedno, že to byly nevdané a bezdětné ženy, to hlavní je, že naučily a měly v hodině pořádek.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat