Povídaly jsme si s vnučkou o všem možném a taky o známkách,
které přinesla na vysvědčení a došly jsme až k tomu, jak je možné,
že znám spoustu míst v ČR.
Třeba tolik kopců, některé s hrady nebo rozhlednami.
Je to jednoduché, vylezla jsem tam!
A tak jsem uvažovala, kde všude jsme to byli a mám radost, že jsme toho stihli, dokud to šlo,
hlavně v období, kdy manžel hodně vysílal ručkou - radiostanicí, jsme lezli na kopce téměř každou sobotu.
Vyjmenovala jsem vnučce ty vršky, kopce a hory, na které jsem si vzpomněla a dokonce jsem jí slíbila, že jí ukážu, až k nám přijede, i fotky z těch akcí, bude-li mít zájem.
Začala jsem Sněžkou, neb jsem tam prvně byla na zájezdu s mamkou - když jsem chodila do třetí třídy!, a že to je roků!
A dál jsem to brala po pomyslné mapě proti chodu hodinových ručiček:
Černá Hora, Tábor, Zvičina, Kozákov, Ještěd, Ořešník u Hejnic, Hvozd, Luž, Jedlová, Dýmník + Vlčí Hora + Tanečnice ve Šluknovském výběžku, Sedlo u Trnobran, Děčínský Sněžník, Komáří Vížka, Klínovec, Čerchov, Koráb,
zpět do středních Čech:
Raná, Lovoš, Milešovka, Košťálov, Varhošť, Buková Hora, Říp, Klíč, Bezděz, Blaník
a šup na jih: Přimda, Poledník, Oblík, Javorník, hrad Kašperk, Sedlo poblíž něho, Jarník u Písku, Kleť,
Novohradské Hory: Kraví a Kuní Hora u Horní Stropnice,
Svaté Kopečky v Olomouci, v Mikulově, v Příbrami se taky počítají?
Jeseníky: Praděd, Keprník a Šerák, Šerlich v Orlických.
Také to byla Lysá Hora, Štramberská Trůba, Hukvaldy, Radhošť.
Na některé jsme vylezli vícekrát, jinde to bylo pouze jednou.
Nedá mi to, abych nevzpomněla na výstup na Baranec a Baníkov, když nechci jmenovat další v Roháčích, tam jsem si sáhla na dno.
Krkonoše nemám až tak prochozené, i když jsme jezdívali na Slávii ve Špindlu, ale došli jsme tak nejvýš na panáka na chatu U Bílého Labe.Případně jsme si zajeli na Benecko a došli na Žalý.Nebo z Harrachova podél Mumlavy ke Krakonošově snídani a zpět.
Vzpomínám na časté výšlapy na rozhledny okolo Liberce a Jablonce n.N. Nebo na Kopaninu.
Speciální cestu jsme podnikli na Rybenské Perníčky, také do prostoru skalních měst na různých místech a že jich u nás je! -ale nejraději mám asi Besedické Skály. Tam jsem vlekla snad každého, kdo se nedokázal ubránit.
Ono je to těžké: zajímaly mne časem různé cíle - Křížové cesty, stavby Santiniho, židovské památky, smírčí kříže, barokní stavby všeho druhu, manžel léta rybařil a tak se taky jezdívalo na ryby a mne bral sebou jako kuchařinku a pomocnou sílu.
A jako dárky dostával vstupy do muzeí: Škody, Tatry, motocyklů a tak.
Vymetali jsme ZOO, skanzeny, zámecké zahrady, různé lázně.
Už bych pomalu mohla znova vše objídět: vše se po 1989 mění k lepšímu.
Babi a kde jsi nebyla, ač jsi tam chtěla, ptala se vnučka: tak na to je taky jednoduchá odpověď:
těch míst je mnoho:
Králický Sněžník, Smrk u Hejnic, Javořice u Telče, Bílé Karpaty, prostor Maštalí mezi Prosečí a Novými Hrady, Hostýn.
Docela se divím, že mě nohy v mém věku nebolí víc, hihi.
Co jsem toho na kole nebo pěšky našlapala...
Ve škole bych teď měla lepší známku ze zeměpisu, než kdysi.
A abych nezaostala, koukám na ZOOMu na Pevnosti u Dunaje.
V tom mám,
milé KOČKY,
a nejen v tom, ale ve znalostech o Balkánu docela mezery.
Nikdy není pozdě se něco nového dozvědět.
To už musí být životní styl, chodit a poznávat. A je to pěkné, že? Moct a rád chodit je nejzdravější pro tělo. Navíc získat poznatky a zážitky, to je v životě hodně. Hlavní je ale zdraví a proto ti přeju zlepšení, abys toho dál napoznávala dost a umazala některé položky, které jsi doposud neprošla a nezažila :-)
OdpovědětVymazatJiřinko, smekám, máš můj velikánský obdiv. Spojili s mužem dva krásné koníčky.
OdpovědětVymazatNa rozdíl od Tebe lezení do kopce nemám ráda už od školních let. Pamatuji si v deváté třídě výlet do Krkonoš, i na Sněžku jsme vylezli a z ní jsme šli dál na Výrovku. Chci vzpomenou jednu úsměvnou historku. Před pár roky jsme byli s mužem na dovolené v Jeseníkách. Měli jsme od jeho kamaráda půjčený domek v Ondřejovicích nedaleko Zlatých hor. Odtud jsme pořádali výlety. Kamarád nám doporučil i Biskupskou kupu, kde je rozhledna. Ta je na Česko polské hranici. Pravil, že do půlky kopce se dá vyjet autem a pak už je to jen kilometr po rovině. To první byla pravda, ovšem následovala kamenitá lesní cesta do pořádného kopce. To byl ten kilometr po rovině. Na rozhledny většinou nelezu, výšky mi nedělají dobře, ale když jsem viděla skupinku důchodců, kteří tam vylezli, tak jsem se zastyděla a na rozhlednu jsem vylezla. Bylo krásné počasí a odměnou nám byl krásný výhled do Polska. Navštívili jsme Zlaté hory, Karlovu studánku, Rejvíz a jeskyně Na Pomezí a Na Špičáku. A měli jsme možnost díky manželovu kamarádovi navštívit léčebnu pro dětské alergiky a astmatiky, která je u Zlatých hor. Ta je zřízena v bývalém dole, kde díky 99 % vlhkosti jsou vytvořeny podmínky pro léčbu těchto nemocí. Jeseníky jsou krásné, ještě bych se tam ráda někdy vrátila.
Měj se hezky. Růža
Já nemohu napsat nic jiného, než že jsi fakt dobráááá.
OdpovědětVymazatTaky mám něco procestované, ale kam se na Tebe hrabu.Fakt před Tebou smekám.
Neboj, příští rok zase nazuješ toulavé boty a vyrazíš.
Měj se hezky!
Hanka
[2]:Růženko a vlastně všechna děvčata, co sem zavítáte, nejprve jsem váhala, zda tohle zveřejnit, aby to nevypadalo jako vytahování, ale je to i pro mé vnučky (až tu jednou nebudu ) taková kronika.
OdpovědětVymazatJeseníky máme rádi, je to sice ,, z ruky,, ale manžel rád jezdí a tak obvykle bydlíme v Karlově pod Pradědem a odtud jezdí bus do K.Studánky a dál pod Petrovy Kameny. Taky v Jeseníku na Bobrovníku jsme bydleli v chatce.Jeseník Lázně jsem objevila, když mě tam po operaci poslali ,,na křížek,, doktoři.Za totáče.
Hezké pondělí přeji Jiřina z N.
Jsi úžasná já mám pocit, že si už nic nepamatuju a taky furt jezdím na stejný místa...:)
OdpovědětVymazat