Hezký večer

Jak jsem avizovala, měly jsme na včerejší večer s Janou koupené vstupenky a hodně jsme se těšily:

však jsme nebyly samy! -

sál v Kulturáku byl plný, ještě se přidávaly židle, dokonce tam byla spousta lidí o francouzských holích a na vozíčku, tak přitažlivý byl program:

---

naše město navštívil můj spoustu let obdivovaný a oblíbený pan Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.

( Vzhledem k tomu, že jsme seděly v deváté řadě, že hůř vidím, připadá mi stále stejný, ač já stárnu a on je jen o šest let mladší, ale pořád je přitažlivý).

Začali přesně v sedm a hned od počátku bylo jasné, že se O.H. ani trochu nezměnil, ač mu věk neubývá, jede stále to své, pro mnohé z nás obdivované:

pěkné oblečení, koncentrovaná slušnost, noblesa, humor všudypřítomný, jemný a nevtíravý, hejble profesionální, sehraná parta pěkných chlapů, skvělých muzikantů,

vtipné scénky mezi písničkami,

potěcha oka i sluchu,

milé KOČKY,

co bylo jasné od počátku? : že budou hrát řadu evergreenů J.Ježka a Gershwina.

Swing, jazz ... nohy, ač mám s nimi nyní trochu problém, vlivem muziky by samy poskakovaly a dokonce jsem se nechala do té míry unést, že jsem si u některých písniček představovala ( ve svém požehnaném věku! )

že tančím s jedním pánem - konkrétním!

Zpívala a tančila i krasavice - dcera p.Havelky Rozálie a zpěvem okouzloval a tančil též jeho syn Vojtěch Havelka.

Netroufám si hodnotit jednotlivé muzikanty, ale vypíchnu klavíristu: borec! a další taky stojí za vidění!

Byl to zase jednou úžasný a vzrušující večer.

Dokonce jsem si ( prvně v životě ) říkala, jestli nemám dojít za p.Ondřejem a nechat si ho podepsat na levou ruku. Nemusela bych se pár dní na tom místě mýt!,

škoda, že neprodávali cédéčka, mohla jsem mít dáreček pro zetě.

Potkala jsem tu i několik známých, není špatné se takhle náhodou setkat, popřát si klidný Advent a pousmát se na milé lidi.

( doma před spaním jsem si uvědomila, že mi p.Havelka byl vždy sympatický i v jeho filmových rolích, všech, kde jsem ho stihla vidět )

A vám všem - pokud bude v TV jejich pořad, což by televize o Vánocích mohla zařadit, nechte všeho a zasedněte a potěšte svoji duši také.

Koukala jsem i na internet, že mají podobné koncerty v dalších dnech i jinde po republice.

Hezké chvíle ve společnosti slušných lidí přeji: Jiřina

Polštářky

Tak si představte,

milé KOČKY,

jak jsem dostala za vyučenou.

---

Asi dva dny jsem po chvilkách

( bylo hodně zataženo a skoro tma celý den - tak - co taky dělat? )

šátrala ve vyhledávači a prohlížela nabídku - velmi bohatou - polštářky a různé jiné textilie vhodné do domácnosti na advent a Vánoce.

Chtěla jsem si něčím novým zpříjemnit bydlení v adventním čase.

Když jsem to prostudovala křížem krážem, vytáhla jsem si několik favoritů a z nich udělala užší výběr,

něco pro sebe a několik jich bylo myšleno jako dárky pro blízké,

a už, už jsem sama sebe přesvědčila, že tohle ano a tohle raději ne,

objednávala jsem a ouvej!,

zjistila jsem, že moje právě zamilované zboží, které nutně potřebuji!!!,

ubrus a polštářek s vyšívanými ptáčky je vyprodané!

Další polštářky - jeden červený a jeden bílý s vyšitými vánočními symboly jsou vlastně k nám vhodné barvou,

jenže tím, že jsem odložila rozhodnutí na druhý den, už se mi nezdálo tak nutné je koupit, když polštářků máme spoustu.

Zjistila jsem, že to prvotní nadšení ze mne vyprchalo a nakonec jsem od objednávky upustila.

No, vyhráno ještě nemám, ale už se snažím být rozumná.

Kdo by to do mne řekl? že?

A něco aktuálního?

Dnes večer jdeme s Janou na p.O.Havelku a moc se těším.

Úplně paf!

Nerada to píšu, ale včera jsem zůstala úplně paf.

Psala mi, po dlouhé době, jedna milá známá, se kterou jsem kdysi pracovala a máme k sobě blízko.

---

Její dcera, moc šikovná a krásná holčina, vysokoškolačka, má vysněnou práci, dobře se vdala, má tři úžasné a zdravé děti, krásný byt v Praze a vše úplně jako z pohádky.

Manžel pohledný jedináček, má skvěle ohodnocené zaměstnání, záviděníhodné.

Moje dcera je na tom srovnatelně, jen má dvě dcery, nikoli tři děti.

Proto jsme si občas psaly, co děláme my dvě a naši manželé, kam ti naši mladí jeli a co dělají vnoučátka, jaké navštěvují kroužky a tak.

Na Vánoce či Nový rok jsme si posílaly fotky těch našich drahoušků.

Navzájem jsme se těšily z těchto skutečností.

Včera mi napsala, že jejich mladý od rodiny odešel!

Bylo to pro mne jako rána do hlavy, nikdy se nehádali a neměli žádné finanční starosti.

Jeho rodiče do něho hučeli, aby se vrátil.

Je to v poslední době druhý podobný scénář, nechápu to.

Jen si říkám, která pak Krasavice zde zaúřadovala?

Když manželství nefunguje, nebo má dlouhodobě problémy, pak je asi lepší ,,jít od toho ,, - ale takhle zničehož nic, to mi přijde divné. Nepochopitelné.

My, staré lišky, asi na to koukáme jinak, taky jsem si mezi 30 a 40 lety svého věku myslela kde co.

Ale, dnes už vím své.

A je mi těch lidí a jejich děcek líto. Moc.

To jsem jelen

Včera kvečeru jsem šla na poštu, už byla tma, tak jsem našlapovala opatrně, abych sebou někde nesekla.

Vyřídila jsem dva příkazy k platbě a pak jsem si vzpomněla! - (hurá, ještě si něco pamatuju ), že jedeme o víkendu na adventní zájezd a že bych se měla pojistit.

---

Paní úřednice měla problém s myší u počítače, ale bylo krátce po páté a pracují do šesti, i řekla jsem si, že to zkusím.

Zeptala jsem se, kolik by stála pojistka na dva dny u nich. Mám totiž zkušenosti s pojistkami na zájezdy jinde.

Nejprve se snažila dostat na jejich nějaké stránky, pak pravila, že by to bylo 120,- Kč, nakonec, když jsem tedy souhlasila, stálo to 136,- Kč.

A nyní se dostávám k tomu, co mi hlava nebere.

U jedné cestovky, když si nechám pojištění udělat přímo u nich, stojí jeden den 22,- Kč!

U mé pojišťovny, kde léta platíme za byt, mi to počítají ještě více, než zmíněná pošta. Asi jako ,,odměnu,, za věrné služby!

Cestovka, se kterou jedeme na adventní výlet, chce za den 99,- Kč.

Na mne to dělá dojem, že si každý zprostředkovatel něco uzobne a nebo to pojišťovny zkouší, co lidi vydrží?

Bez pojištění bych do ciziny nejela, jeden nikdy neví, co se může stát!

Nejvíc se pak divím, když na konci roku zveřejňují zisky, pojišťovny, banky a pod.

Jestli je nás ( od oka ) deset milionů, tak kolik jim kdo z nás vlastně stihne za rok přispět?

Pracovala jsem několik let ve spořitelně a byly 2, 4 proc. knížky, pak výherní a dnes mi to přijde pěkně našponované. Úroky z uložených peněz téměř žádné, zato kdyby si člověk vzal půjčku, tak to naskakuje jak na taxametru v taxi v Praze.

Dokonce zaplatíte i za to, že si své peníze vložíte na účet.

To je na mne silné kafe.

Zkusím časem najít nějakou rozumnou instituci, která mne na cesty pojistí a neobere mne do hola.

Byly doby, že jsem měla roční pojistku za 600,- Kč a jelikož jsem cestovala hodně, stálo to za to. Zkrátka se mi to vyplatilo.

Tak a nyní něco z jiného soudku. Koupila jsem si cestou domů proutí a zkusila udělat adventní výzdobu, takový pokus č. 1.

Honzíkovi se to líbí, mně také a děda stejně leží a nemá sílu ani komentovat.

Jo,

milé KOČKY,

( ustrojit stromeček, napéct cukroví )

ještě vůně vanilky a perníčků a je to tam.

Přesně za měsíc bude málem ,,po nich,,.

Při pondělku

Včera, v neděli, jsem - vlastně náhodou - před polednem shlédla pořad televize Prima :

rozhovor s kardinálem Dukou.

---

Doporučuji ostatním se podívat dodatečně, pokud mají možnost.

Ne se vším, co říkal, souhlasím!

Každopádně mne to přimělo k zamyšlení nad mnoha věcmi a také mi to vnuklo mnoho otázek.

Ač jsem ,,úředně,, nevěřící, také celý život nestraník!, mohu tvrdit, že v něco věřím a nikdy jsem nebyla člověk, který by někomu jeho víru rozmlouval, záviděl nebo nepřál, ať byla jakákoli.

Ráda si čtu o různých historických událostech a také o mnoha náboženstvích, abych rozuměla ,,světu,,.

Zajímám se o nejen církevní stavby, nicméně jsem v katolictví nebyla vychována, ač vlastně Desatero dodržuji

( nekradu, nevraždím a pod.)

Také mi nevadilo a nevadí - pokud jsem se dozvěděla o někom, že je homosexuální,

vlastně mě to ani nezajímá, kdo to jak má se sexem,

ale nemám ráda, když tuto skutečnost dotyční dávají okázale najevo.

Tady dlužno dodat, že ty jejich průvody v Praze jdou mimo mne,

ale už jsem si říkala, že by bylo fajn uspořádat průvod třeba i Prahou od Pohořelce až k Žižkovské věži - rodin s kočárky, dětmi, babičkami, dědečky a prostě celými rodinami,

aby bylo jasné, že tohle je základ státu a bez těchto lidí to nebude ono, nebo se mýlím?

Manželství a osvojení dětí homosexuálních partnerů nefandím.

Přesto, že si myslím, že by se ty děti asi měly materiálně u těchto párů velmi dobře?

Podobných témat v rozhovoru probrali více, kardinál se dotkl i Adventu a Vánoc.

Zdá se, že to týden před Adventem přišlo právě vhod, abych si srovnala myšlenky a udělala názor na mnohé skutečnosti.

Politiku hodnotit nebudu, na to jsou volby, že? Pak to hodím těm, komu si, myslím, patří můj hlas.

Třeba ten můj lístek vysadí z křesla někoho, koho tam teď mít nechci.

Příjemný, poslední týden v listopadu,

milé KOČKY,

přeji!

Pomník

Než jsme došly včera večer s Janou k Loretě, potkaly jsme pomník našeho druhého pana prezidenta:

Edvarda Beneše.

Ač na něho někteří kydají hnůj, já si myslím, že to byl velmi pracovitý a slušný člověk.

Usuzuji z toho, co o něm vyprávěla babička a co se člověk mohl o něm doteď dočíst.

Hezký den,

milé KOČKY!

Praha za tmy

Toto je část druhá:

milé KOČKY,

zítra ráno nás - mne a Janu - budou pěkně bolet nohy.

---

Ale já si hezky sednu před telku a budu sledovat Toulavku a Objektiv,

tak mi žádná úhona nehrozí.

( moje nedělní dopolední klasika )

( všímáte si, že jsem se nepochlubila, co jsem na tržišti utratila?

no, jo, za několikery ponožky, jedny rukavice, 200 g mandlí a na schodech pod hradem za dva koníky na stromek!

to zas bude kritika od dcery! snad to unesu?

jasně, že jsme s Janou i zahřešily u vídeňské kávy! )

Pozn.: existuje taková historka, dvě ženy jsou 12 let zavřené ve vězení a po propuštění povídá jedna druhé, přijď zítra k nám, já ti to dopovím.Tak nějak to vypadá se mnou a Janou, když někam jedeme, ale dnes jsme nestihly ani zdrbnout manželata.

a teď slíbené, nepovedené foto:

Véééčerní Praháá

Jestli to stihnu zveřejnit do půlnoci, mohu nyní směle napsat, že jsem po dnešku jak holka na telefon:

Jana mi zavolala, že by se chtěla v sobotu odpoledne podívat na Mírák na stánky, neboli na Vánoční trhy,

které tam údajně začaly. Prý, jestli bych s ní jela. Tak jsem souhlasila, co jiného?

---

A protože jsme jely už odpoledne, na tomto náměstí jsme byly asi kolem 14 hodiny,

zašly jsme do zdejšího kostela sv.Ludmily,

pokoukaly se po jeho interiéru, mimochodem velmi zajímavého, a pak vyrazily na tržiště před ním.

( Zajímavé bylo, že když jsme vstoupily, seděl ve vchodu žebrající cizokrajný muž, hovořící slovensky, uvnitř kostela jsem si připravila nějakou částku, že mu ji daruji a když jsme odcházely, už tam nebyl, jeho škoda. )

Mezitím jsem trošku fotila, i když, mezi námi,

milé KOČKY,

žádná sláva to nebyla,

v kostele se fotit nesmělo, ale všichni fotili!!! a tak jsem pár obrázků bez blesku cvakla.

Na tržišti fotky nic moc, na konec výpravy už potmě taky katastrofa.

Tramvají dvaadvacítkou jsme se posléze přesunuly na Pohořelec,

došly - už dávno potmě - k Loretě, uličkami s lampami došly před hrad a pak po schodíkách na Malostranské náměstí, před Karlův most a sedmnáctkou do Holešovic, odkud už to bylo snadné najít bus k nám.

Přijela jsem domů právě včas, neb začínalo Star Dance!

Asi si udělám ostudu, ale zveřejním zde fotky z tohoto výšlapu po večerní Praze.

Krásnou dobrou noc přeji.

část první:

Rozdíly

Všímám si rozdílů - holčičky a kluci jsou opravdu každý jiný.

Když hlídám Honzíka, pětiletého kluka, vidím, jak inklinuje k různé technice a kreslí náklaďáky, autobusy, ptá se dědy na letadla, vlaky, tramvaje a tak.Zajímá ho kde co, hlavně, když to má kola, nebo co největší kola!

---

Včera a dnes se u nás ,,doléčovala,, osmiletá Anička, jeho sestra, měla minulý týden bolavé ouško a ještě dva dny neměla jít do školy.

Jaká změna proti chlapci: přinesla si panenku, upletla jsem jí na ni šatičky a uháčkovala sukni, rázem byla jiná témata na přetřes. Řešily jsme účesy, řekla si, co má ráda k jídlu, prostě jiný věk a jiná osobnost.

A že je holka, tak i drby byly - něco málo o dětech ze školy,

a pak: mají ještě sestru o tři roky starší, tedy jedenáctiletou a na tu mi Anička leccos řekla, jak ji někdy M. zlobí a jak si s ní hraje více Honzík, než sestra - starší sourozenec.

Moc dobře to znám, já, jako nejstarší ze šesti dětí o tom něco vím!

Maminka si ji kolem 15té hodiny odvedla a rázem je tu divno - bude mi chybět, ta malá ROZUMBRADA.

Asi to znáte také,

milé KOČKY,

ty řeči s malými dětmi.

Líbí se mi, že se zeptají na cokoli a spokojí se s odpovědí, která má hlavu a patu, je-li úměrná jejich věku:

Anička:

babičko, kde máš ty červené vlasy?

já: Aničko, snědla jsem nějaké léky, vlasy mi vypadaly a tak si je nebarvím, až nebudu muset léky jíst, tak mi vlasy narostou a pak si je třeba zase nabarvím.

Anička: aha!

Hotovo!

Chvalozpěv

Dnes jsem si velmi užila,

musím pochválit Českou televizi, neb dnešní Toulavá kamera, kterou si nikdy nedám ujít,

mi přišla v tento tmavý, bez sluníčka, den vhod.

---

Milé KOČKY,

máte-li možnost podívat se zpětně, určitě si to pusťte, navštívili můj rodný kraj, znovupostavenou rozhlednu na Studenci, sopku ( už vychladlou - nebojte ) na Zlatém Vrchu ( takové dvojče Varhan neboli Panské Skály ). A pak se podívali k trati a silnici pod Pustý Zámek, po této trati jsem se něco najezdila z České Kamenice směr Mlýny a Kytlice, a dál na Rybniště a do Výběžku.( od Děčína ).

A navíc zvolili krásné podzimní období pro natáčení a tudíž se nemůžeme vynadívat na ty opulentní barvy.

My jsme chodívali na Studenec ještě kdysi dávno, když tam stála stará rozhledna a byla rezatá, chyběly jí schodíky a vylézt nahoru byl nadlidský a nepříliš chytrý nápad. Okolo ní bývaly ruiny kdysi hospůdky či co to tam stávalo.

( na té nové, opravené, jsme byli také několikrát a zaujalo nás, že jsou tam destičky se jmény dárců, díky nimž se povedlo zaplatit tuhle rozhlednu )

A pod námi kamenné pole a pokud jste seděli potichu, mohli jste zahlédnout stádečko kamzíků.

Přálo-li počasí, výhledy byly úžasné.

Pokud byste někdo plánoval v této oblasti dovolenou, poraďte se s mapou, je toho v malém prostoru tolik k vidění, tak abyste něco nezanedbali,

a my?

jsme to tu důkladně provýletovali za dlouhé roky, nikoli za jednu návštěvu!

Do mých oblíbených Jetřichovic je to odtud skok, do České Kamenice a Kamenického Šenova také, do N.Boru, do Hřenska.

Děčín, Benešov n.Pl. a Police u Žandova, určitě se budete vracet!

A komu je to málo, hned za hranicemi je také spousta zajímavých hradů a měst!

Hezkou neděli, pohodovou, přeji. Jiřina

( dala jsem si práci a našla staré fotky ze Studence, z tehdy zrezavělé rozhledny a nedaleké sopky, 06/2003 )

Výročí

Všichni a všude mluví o nastávajícím výročí.

Přiznám se, že ta různá výročí mi za můj dlouhý život obvykle lezla na nervy,

jedině snad oslavy mého, také rodičů a sourozenců svátků a narozenin jsem měla ráda.

---

Jenže něco na tom je a já to umím ocenit!

Řeknu to takhle:

zeť odjel do Alp na italskorakouské hranice s mladší vnučkou na pár dní lyžovat, vrátí se příští týden,

dcera se starší vnučkou poletí koncem příštího týdne do Londýna na divadelní představení! Pobydou tam asi 4 dny.

Letos tam byli, v Londýně, všichni čtyři koncem srpna asi týden, starší vnučka koncem září se školou byla v Anglii a Wellsu na zájezdu.

Zjara byli na týden ( už podruhé ) v Paříži.

V létě u Lago di Garda a v Rakousku.

Pochybuji, že by to šlo před listopadem 1989!

To jsem byla u moře jednou a ještě na severu NDR! ( i tak jsem byla ráda )

( ovšem v listopadu 89 mi jedna věc vadila, a to, že stávky v našem podniku organizoval jeden mladý muž, který se necelých 6 týdnů předtím přihlásil do strany! )

Kdyby všichni, co se do strany přihlásili ,,proti své vůli,, do ní nikdy nelezli, asi by těch straníků moc nebylo?

Změním téma: včera jsme si na odpoledne půjčili malého Honzíka, aby si Honzík s dědou mohli zase osvěžit své aktivity, Honzík kreslil, vystřihoval, povídali si. Vedou hovory o nákladních autech, busech, tramvajích, těžké technice...zkrátka chlapské řeči.

Večer jsem ho šla vrátit a cestou zpátky jsme navštívila prodejnu a nakoupila hřebíček, vanilkový lusk, badyán, skořici, prostě zbrojím!

A mnou nejmíň oblíbený měsíc listopad pomalu plyne...

Adventní zájezdy

V létě 2007 mi na běžné kontrole, kam jsem léta chodila co půl roku, našli zase něco! Než se rozhoupali, co s tím, přišel podzim a prý v prosinci se půjde na to. Prognoza byla všelijaká, tak jsem se duševně připravila na nejhorší a šla do cestovky - najít honem ještě něco pro potěšení.

---

Objevila jsem podle mne první CK, která se tehdy věnovala adventním zájezdům. Tlačila jsem na Janu, tehdy ještě kolegyni, aby se mnou na vybraný dvoudenní zájezd jela. Bylo to do Harzu, a uklidnila jsem ji, že mytí oken, čištění koberců a sedačky, pečení cukroví a kdo ví, co ještě, hravě zvládne jindy. Naštěstí mne poslechla a jela.

A byla to závislost na první dobrou, pro nás obě, neb jsme od té doby nikdy koncem listopadu nebo počátkem prosince nevynechaly adventní zájezd, někdy jedu na dva a jednou, považte,

milé KOČKY,

jsem absolvovala tři!

Na některé jsem jela s dcerou, na některé se sestrou a nebo se známými,

ani jedné té cesty nelituji.

My tam vlastně nejezdíme na nákupy, i když obvykle pražené mandle, svařák a nějakou tu ozdobu koupíme, nicméně se více věnujeme památkám, chodíme po klášterech, kostelích a hradech, zámcích, podle toho, co je za program.

Na tom prvním zájezdu jsme se drápkem chytily a dozvěděly se o dalších zajímavých místech a tak střídáme Německo a Rakousko, případně Polsko, dokonce máme v plánu možná už napřesrok zajet do Budapešti, byly jsme tam v létě a advent by tam, na Dunaji, nemusel být marný.

Za ta léta jsme viděly tolik pěkných míst, bydlely jsme třeba na starém hradě nad Neckarem, nemohla bych říct, že se mi někde nelíbilo. Je to takové hezké doplnění letních zájezdů, adventní zájezdy začaly jezdit i jiné cestovky, nyní už nejezdíme výhradně s CK Permon, jako zkraje, ale i s CK Mayer Crocus, CK Geops a dalšími.

Nasajeme atmosféru a ještě si jeden den vyhradíme na Prahu, tam mám ráda v čase adventním prochodit pasáže kolem Václaváku a případně jít na Hrad.

Krampusáky jsme také zažily, ale mne to moc nebere. Za to plavba po jezeře např. Wolfgangsee či vánočně ozdobené ulice a výlohy, domy, to se mi líbí.

Poznaly jsme tolik měst, že je těžké říci, kde to bylo nej. Graz, Salzburek, Colmar, Strasburg, Vídeň, Mnichov, Ulm, Augsburg, nejmilejší Rothenburg o.d.Tauber, Nordlingen., Dinkelsbühl, Bamberk, Passov, Regensburg, Erfurt a mnohé další - to už mi z hlavy nikdo nevymaže.

V Drážďanech jsem byla opakovaně a poslední návštěva tohoto města v době adventu mě poněkud zchladila.

No, jistě, kdybych seděla doma, měla bych - možná - více na účtu, ale pro mne to smysl má a tak, ač jsem díky událostem v posledních dvou letech dost polevila, pořád se snažím.

Cestou busem si s Janou povídáme, pak výletujeme a nakonec jsme vánočně naladěné a vše stihneme. A kdyby ne? Uklízet se dá i po Novém roce!

Pravda, musíme se naoblíkat jako na Sibiř, někdy se stává, že máme místa výletu pocukrovaná snížkem, ale zas to dělá fotky hezčí! Hotýlky bývají moc pěkné a útulné, i na tmavé pivko před spaním občas dojde.

Proto se nebojte, děvčata, a kdo nemá možnost vyjet si s manželem nebo miloušem, obraťte se na CK.

Jednodenní zájezdík vás vyjde na přibližně stejnou sumu, jako 8 krabiček cigaret, a nějaké to euro se najde.

Pokud budete doma, přeji krásný Advent a nepřehánějte to - udělejte si pohodičku, obvykle si říkám: kdo mi je vděčný za to, že jsem léta měla umytá okna a vše načančané? Napečeno a spala jsem jen pár hodin?

Konec konců jsem v posledních šesti letech o těch adventních zájezdech vždy začerstva psala.

A v těšení se na Ježíška a vánoční stromek mi nezabrání nic.

Ozdoby

Od r.2007 jezdíváme s Janou ( a někdy i dalšími kamarádkami a příbuznými ) na adventní zájezdy.

Nejezdíme na nákupy ( i když! ), ale za zážitky a za poznáním, tedy obvykle na jiná místa, než předtím,

střídáme Rakousko, Německo a už jsme zařadily i Polsko a není vyloučené, že pojedeme do adventní Budapešti.

---

Pochopitelně se zastavíme, jako každoročně, jeden den i v Praze,

já také do Prahy krátce před Vánocemi chodím s vnučkami, ty chtějí na Staromák a něco k tomu,

už plánuji, co to bude letos.

Letos první, dvoudenní adventní jedu s Janou 30.11. do Wroclavi, pak druhý den přejedeme do Zhořelce a Budyšína.

Ten jsme si přikoupily nedávno u CK Geops a naopak dávno předtím, asi v únoru, jsme si koupily jednodenní na 14.12. do Německa do měst Altenburg a Zeitz, na což se těšíme, už se vidím s praženými mandlemi a očekávám pochvalu od dcery a vnuček, kterým je pravidelně v německy mluvících zemích kupuji.

V neděli v Praze jsem se neudržela a co myslíte,

milé KOČKY,

co jsem zase vyvedla?

Koupila jsem DALŠÍ medvídečky na stromek.

Ozdob mám hodně, jak ty staré, tak dokupuji další, protože se časem některé rozbijí a hlavně, jakmile vidím nějaké pěkné. Když byly vnučky malé, začala jsem kupovat medvídky a koníky právě pro ně, neb se jim líbily a líbí.

Některé si berou domů, některé skončí na našem stromečku.

Však to po mně všechno zdědí,

koupila jsem si i několik bílých baněk, protože jsem zatoužila strojit stromek jinak,

ale dopadlo to nakonec tak, že jsem je tam nacpala všechny!

Potřebovala bych strom asi jako bývá na Staromáku, aby se mi všechny hezky vešly!

Apropo, letos ještě nemám žádné dárky, budu muset sebou mrsknout!

Ne vše je ok

Když jsem se včera večer chystala ke spaní a vybavovaly se mi ještě vzpomínky na pochoďáček Starým Městem v Praze,

uvědomila jsem si, že hodně věcí se zlepšilo,

---

nebyly tam psí hromádky a domy nebyly už tolik počmárané jako dřív, ale

všimly jsme si s Janou velkého nešvaru a tím je na mnoha místech vytrhaná dlažba, takové ty malé kostky, díra jak po zlodějích a kostičky rozházené po okolí. Nedávat pozor a nedívat se pod nohy, člověk by se snadno skácel a rozbil si kde co.

Obličej, kolena, fotoaparát?

Praha dostává snad nejvíc peněz ze všech měst a obcí v republice, tak by si tohle mohli ohlídat a dát do pořádku.

Přimlouvala bych se i za to, aby bylo v létě všude více květin, vodních prvků a neustále vysypané koše a město měst by nemělo chybu.

A na Václaváku by mohlo být večer trochu víc českého vlivu!

Pac a husu nejen o Martinovi.

Milé KOČKY!

Jiřina z N.

Nedělní odpoledne

Dnes po obědě jsme s Janou hupsly do busu a za veselého štěbetání dojely do Prahy,

ignorovaly jsme mlžný opar a nízké teploty.

Však jsme se pořádně nabalily a říkaly jsme si, že pokud nám bude chladno, je v Praze kde se ohřát.

---

( fakt téměř všechny hospůdky, bistra a restaurace byly dost plné ! )

Vyskočily jsme z metra už na Florenci a pěškobusem to vzaly na Petrské náměstí,

pofotily kostel sv.Petra zvenku, uvnitř prý je k vidění na oltáři Reinerův obraz - bohužel byl kostel uzavřen, také zdejší - rovněž pozdně gotická zvonice, byla námi zvěčněna a prý sloužila i jako brána na hřbitov ( už zrušený ).

Truhlářskou jsme se prošly na nám.Republiky a odtud ke kostelu sv.Jakuba Většího, kde jsme se dostaly dovnitř, ale ouha, fotit se nesmělo a tak jsme si tu nádheru jen pořádně prohlédly a já jsem si koupila dvě pohlednice bohatě vyzdobeného interiéru.

Odtud jsme se vydaly ke Španělské synagoze, ale je do konce r.2020 zavřená a opravuje se, tak jsme zašly do vedle ležícího, otevřeného, gotického kostela sv.Ducha, odtud do Kozí ulice a k Anežskému klášteru, kde jsme se zdržely delší čas.

V klášteře jsme si prohlédly několik přízemních prostor, včetně několika starých kostelních budov a bylo to zadarmo!

( už jsem tam byla vícekrát, vždy se dovím zase něco nového )

Cestou tam jsme ovšem pilně sledovaly zajímavě ozdobené domy a jejich fasády, pomalu žádný dům není bez vlysů a různých arch. parádiček a soch a nějakých obrázků. Taky jsme si vyfotily nejmenší dům v Praze. Řásnovka je uzavřena, musely jsme to obejít a prosmýkly jsme se mezi Min.prům. a obchodu a Anežským klášterem - pak pěkně po nábřeží došly k Filosof.fakultě, zde šupky zpátky na Staré Město, když jsme došly k Orloji, již byla tma.

Rozhodly jsme se jít na kávu do Světozoru ( bylo tam pěkně nabito! )

a pak už naše kroky vedly k metřištěti na st. Muzeum a k busu, který nás dovezl zpátky k domovu.

Bolí mě nohy, ale bylo to dost fajn.

Ráda se vám,

moje milé KOČKY,

pochlubím s fotkami z dnešního poletování po zapadlých koutech Prahy.

Na Haštalském náměstíčku jsem si říkala, proč je většina kostelů uzavřených?

A že jich v Praze je!

( konec legrace, od úterý bude zase léčení! )