Všichni a všude mluví o nastávajícím výročí.
Přiznám se, že ta různá výročí mi za můj dlouhý život obvykle lezla na nervy,
jedině snad oslavy mého, také rodičů a sourozenců svátků a narozenin jsem měla ráda.
Jenže něco na tom je a já to umím ocenit!
Řeknu to takhle:
zeť odjel do Alp na italskorakouské hranice s mladší vnučkou na pár dní lyžovat, vrátí se příští týden,
dcera se starší vnučkou poletí koncem příštího týdne do Londýna na divadelní představení! Pobydou tam asi 4 dny.
Letos tam byli, v Londýně, všichni čtyři koncem srpna asi týden, starší vnučka koncem září se školou byla v Anglii a Wellsu na zájezdu.
Zjara byli na týden ( už podruhé ) v Paříži.
V létě u Lago di Garda a v Rakousku.
Pochybuji, že by to šlo před listopadem 1989!
To jsem byla u moře jednou a ještě na severu NDR! ( i tak jsem byla ráda )
( ovšem v listopadu 89 mi jedna věc vadila, a to, že stávky v našem podniku organizoval jeden mladý muž, který se necelých 6 týdnů předtím přihlásil do strany! )
Kdyby všichni, co se do strany přihlásili ,,proti své vůli,, do ní nikdy nelezli, asi by těch straníků moc nebylo?
Změním téma: včera jsme si na odpoledne půjčili malého Honzíka, aby si Honzík s dědou mohli zase osvěžit své aktivity, Honzík kreslil, vystřihoval, povídali si. Vedou hovory o nákladních autech, busech, tramvajích, těžké technice...zkrátka chlapské řeči.
Večer jsem ho šla vrátit a cestou zpátky jsme navštívila prodejnu a nakoupila hřebíček, vanilkový lusk, badyán, skořici, prostě zbrojím!
A mnou nejmíň oblíbený měsíc listopad pomalu plyne...
Tohle výročí se nedá přehlédnout ani přeslechnout. Ano, ledacos dobrého nám doba po 7.listopadu 89 přinesla, jako je třeba cestování, možnost podnikat, svobodu slova. Ale nemůžu zapomenout i na negativa jako je tunelování a rozprodání podniků, zhoršení mezilidských vztahů a také ekonomická nejistota.
OdpovědětVymazatMěj pěknou sobotu. Růža
[1]: Růženko, každá mince má rub a líc, bohužel. Někdy mě štvalo, že lidi, co nikdy pořádně nepracovali, mají větší příjem, než my, senioři, kteří jsme pracovali od ( já od 18 do 62,5 roku ).A ani za těch 30 let se podpora těchto nemakačenků nezměnila.
OdpovědětVymazatJá to tady už nějak ,,doklepu,, - ale ti mladí by si měli udělat pořádek. Tím nemyslím, že by lidé neměli podpořit třeba nemocné a nemohoucí.
Ale vyřadit parazity.
Ale nekazme si slunečný den.
Jsem ráda za ty změny, zeť i dcera mají VŠ a pěkná zaměstnání, jsem spokojená. A bez jakékoli stranické příslušnosti.
Zdravím Jiřina z N.
Hledáš barvy i v listopadu. Toto výročí je vlastně pěkné, i to cestovatelské a hlavně to osvobozující. Ještě je v lidech touha po svobodě, a tehdy to vyvrcholilo.
OdpovědětVymazatTřeba ten mládenec ve skrytu všeobjímající strany byl chráněný a mohl být aktivní ;-)
Ono sice jde cestovat, ale bát se, že se někde odpálí nějaký pošuk, jsme se dřív moc nemuseli. A říkat, že mně se to stát nemůže, může jen blázen - moje nadřízená takhle pustila syna do Paříže a on jí zoufale volal, že je v centru a že tam nějaký migrant střílí u kostela... Takhle jsem si tu svobodu nepředstavovala.
OdpovědětVymazat[4]:Janinko, ty jsi takové odvážnější JÁ!
OdpovědětVymazatNechtěla jsem o tom psát, aby nebyly řeči, že straším lidi, ale máš naprostou pravdu: loni jsme se vrátili z adventu ve Strasburku a týden po našem pobytu tam střílel takový magor!, podobných pocitů jsem zažila na některých místech víc, právě v Drážďanech nám říkali, že muslimové zde bydlící si nepřejí, aby se hrály koledy a vánoční písně! to mě naštvalo, co je jim do toho? Kdo z křesťanů může v arabských zemích do něčeho mluvit? atd. Jiřina z N.
[5]: Je to mazec, co se poslední dobou děje. Zatím jediné místo, kde se cítím bezpečně, je v Čechách, tak doufám, že to tak zůstane co nejdéle...
OdpovědětVymazat