Ráno jsem hbitě vyskočila před šestou
( to je vtip, vstávat se mi nechtělo, ale musela jsem ),
v půl sedmé už jsem seděla v busu a jela do okresního města...na krev.
Kolem sedmé ve špitále, pak do laborky,
více jak hodinu čekání na výsledky a pak ještě k paní doktorce pro info a papíry -
přípravy na vyšetření v hlavním městě příští týden.
Přesun zpátky k nám do města s přestupem a v teplém, čistém busu...jela bych klidně i dál.
Krátce po desáté už jsem byla doma a postavila na kafe.
Po obědě jsem využila výhody důchodkyně a lehla si.
Odpoledne nenadálá návštěva, přišel jeden manželův známý,
ještě z doby, kdy patřili mezi pracující...
nechtíc jsem vyslechla zpoza rohu chlapský rozhovor.
Teď podvečer telefonát:
zvonivý hlásek mladší vnučky mi oznámil: skončila v hudebce a kluše na tanec,
pobavilo mě, že mi řekla,
babičko, viděly jsme se naposledy loni!
( milé KOČKY,
bylo to přesně 29.12.2018 )
Holka je vtipná, jak tvrdívá, po tátovi.
Je třetího, čtvrtek a takový obyčejný den. Dík za něj.
