Namátkou

( dnes počtvrté )

Bylo by mi hodně líto, neukázat vám,

milé KOČKY,

---

některé snímečky, které se mi dnes dostaly do aparátu,

ale jsou to takové obrázky z Nerudovky, z Jánského vršku a tam okolo,

odevšad něco a společného mají jen to, že jsou to pražské střípky.

Takové to moje cvakání za pochodu.

Užijte si se mnou:

Poutní areál na Bílé Hoře

( dnes potřetí )

Kostel Panny Marie Vítězné.

Jasně, že jsem tu nebyla poprvé, neb tu pracoval Santini a jeho stavby ráda a ochotně navštěvuji, klidně i několikrát!

A ještě před ním tu byla starší sakrální stavba.

---

( a to nemluvím o nedalekém pomníku o Bitvě na Bílé Hoře a letohrádku Hvězda )

Tentokrát jsem byla velmi mile překvapena, tím, že kostel i ambity a obrazy jsou z velké části opravené, restaurované a je to úžasné místo na přemýšlení,

občas tam bývají kulturní akce, což dnes odpoledne sice nebylo, nicméně jsme měly s Marcelkou celý objekt ,,pro sebe,,.

Sluníčko se vyklubalo z mraků a tak to dostalo hezčí, optimistický nádech.

Moc mi to tam prospělo.

Co myslíte,

milé KOČKY?,

jak by se vám tam líbilo?

Kostel sv.Mikuláše

( dnes podruhé )

Baroko a že těch barokních kostelů v Praze je, mě vždy překvapí,

líbí se mi to sice, ale - kladu si otázku:

není to až příliš rozpustilé a nákladné?

---

Ti lidé, co se tu mají modlit, musí mít z baculatých nahých zadečků andílků myšlenky daleko víc na světské věci?

A toho zlata a kudrdlinek, protestantům musí naskakovat husí kůže!

Pak si doma přečtu z prospektu, kolik umělců se tam realizovalo a jdu do kolen!

Místo, kde ten kostel stojí, taky někdo uvážlivě zvolil.

Prostě je to ozdoba Prahy, ať je to, jak je.

Pro vás,

milé KOČKY,

jsem tam nacvakala několik ( mnoho ) snímků:

Tady jsou:

Střípky z Prahy

Dnes mám zase co dát na blog - jupíí.

A dokonce to bude vícedílné, když už, tak už.

Jen tak polopatě:

---

včera jsem byla na nějakém vyšetření v matičce Praze a kamarádka Marcelka mi na Ládví dovezla piškotovou buchtu, kterou pro mne upekla,

abych nestrádala, hihi.

Tak jsem jí pěkně poděkovala a řekla jí, že bychom se mohly, pokud mi to zdr.stav dovolí, někam v brzké době podívat.

Prý večer se domluvíme,

taky jo, večer, právě dávali na ČT 2 Bedekr, mi volala a prý, kam to bude?

Váhala jsem mezi výlety do Pardubic, do Kolína a nebo do Plzně, říkala jsem si, že nás tam vlak doveze, manžel autem nechtěl v pátek nikam jezdit.

Nakonec jsme se ujednotily, že pojedeme do Prahy a uvidíme.Dnes ráno bylo mlžno a nevlídno, nicméně jsme se sešly a ptám se jí, zda už někdy byla na Olšanských hřbitovech, že bych se tam ráda podívala, bylo to bez připomínek přijato a tak jsme si tam udělaly asi hodinovou procházku.

Některé náhrobky byly zajímavé, působivé, některé ošuntělé a polozarostlé a některé bombastické.

Poté jsme se přesunuly na Mírové náměstí a rozehřály se u vídeňské kávy. Pak jsme se nechaly převézt na Malostranské náměstí a dopřály si placenou prohlídku barokního kostela sv.Mikuláše.

Odtud už to byl kousíček na Jánský vršek, kde jsem Marcelce potřebovala ukázat některé památky.

Pak jsme se vrátily a Nerudovkou spustily ke Sněmovně a došly jsme na Malostranskou, kde jsme si odchytly zase dvaadvacítku a pohodlně dojely na Bílou Horu, kde jsem si přála, aby byl poutní areál otevřený a taky jo,

navíc byl od mé minulé návštěvy krásně opravený a svítilo chvíli i sluníčko, takže se fotilo krásně, téměř samo.

Načež už docela hezky uondané jsme odjely pětadvacítkou kolem sv.Markéty zpátky na Vltavskou a Palmovku, kde jsme se s Marcelkou rozprchly, každá do svého doupátka.

Bože, jak já jsem se potěšila!

A nyní vám,

milé KOČKY,

ukážu pár snímků, abyste měly představu o naší dnešní anabázi:

Nejprve ty Olšanské hřbitovy:

( na hřbitově vás napadne myšlenek! ) -

jste tu pospolu, jestli ležíte přikryti mramorem, žulou nebo jen hlínou a spadaným listím, jestli spíte pokojně nebo snad jste v pekle?

V čase Dušiček jsou hroby plné svíček, květin, nebo zapadané jen tím zlatavým listím.