Všichni a všude mluví o nastávajícím výročí.
Přiznám se, že ta různá výročí mi za můj dlouhý život obvykle lezla na nervy,
jedině snad oslavy mého, také rodičů a sourozenců svátků a narozenin jsem měla ráda.
Jenže něco na tom je a já to umím ocenit!
Řeknu to takhle:
zeť odjel do Alp na italskorakouské hranice s mladší vnučkou na pár dní lyžovat, vrátí se příští týden,
dcera se starší vnučkou poletí koncem příštího týdne do Londýna na divadelní představení! Pobydou tam asi 4 dny.
Letos tam byli, v Londýně, všichni čtyři koncem srpna asi týden, starší vnučka koncem září se školou byla v Anglii a Wellsu na zájezdu.
Zjara byli na týden ( už podruhé ) v Paříži.
V létě u Lago di Garda a v Rakousku.
Pochybuji, že by to šlo před listopadem 1989!
To jsem byla u moře jednou a ještě na severu NDR! ( i tak jsem byla ráda )
( ovšem v listopadu 89 mi jedna věc vadila, a to, že stávky v našem podniku organizoval jeden mladý muž, který se necelých 6 týdnů předtím přihlásil do strany! )
Kdyby všichni, co se do strany přihlásili ,,proti své vůli,, do ní nikdy nelezli, asi by těch straníků moc nebylo?
Změním téma: včera jsme si na odpoledne půjčili malého Honzíka, aby si Honzík s dědou mohli zase osvěžit své aktivity, Honzík kreslil, vystřihoval, povídali si. Vedou hovory o nákladních autech, busech, tramvajích, těžké technice...zkrátka chlapské řeči.
Večer jsem ho šla vrátit a cestou zpátky jsme navštívila prodejnu a nakoupila hřebíček, vanilkový lusk, badyán, skořici, prostě zbrojím!
A mnou nejmíň oblíbený měsíc listopad pomalu plyne...
