sobota 29. února 2020

Seriál - díl sedmý

V roce 2008 jsem měla dost problémů se zdravím,
ale na Vánoce 2007 jsem dala manželovi dárek - zájezd v 05/2008 do Slovinska.


Tak, ač jsem byla čerstvě po operaci, jeli jsme. Manžel na zájezd zapomněl a bylo pro něho překvápko, že se má sbalit.
Bylo to bombastické!
Slovinská jezera, vodopády, soutěsky, + bonbonek na konec - rakouská Ragga, městečko Gmünd a taky výjezd k jedné úžasné přehradě v Alpách s mnoha vodopády po cestě, s výhledy ,,za všechny peníze,,!
Krásná, zelená, příjemná země.
Bylo to jako vyzobávat hrozinky z bábovky!
Nikdy na to nezapomenu.
Milé KOČKY,
chcete vzpomínat se mnou?





















































pátek 28. února 2020

Seriál - díl šestý

Francie je země, kterou navštěvuji snad nejraději,
i když jí hodně v mé oblíbenosti konkuruje Itálie i mnohá místa v Německu.
Jenže, mám ráda i jiná místa, která jsem navštívila. Se mnou je to těžké!


Tak si tady dáme pro tentokrát zájezd do Alsaska - Lotrinska.
05/2012 - Jely jsme tam s Janou a dost jsme nakrmily své cestovatelské choutky.
Území bylo čas od času německé a občas patřilo Francii, obě země se tu často šavlovaly a je tu oba vlivy znát.
Čápi, kam se podíváš. Vinice a zachovalé, hrázděné a zdobné domy.
Příroda a i města jsou opravdu tak přitažlivé, že se nedivím všem těm turistům, co se sem v zimě, v létě, hrnou.
Já sama jsem si v Colmaru mohla hlavu ukroutit.
Takzvaná Vinná stezka je celá úžasná.
Strasburg také.
Milé KOČKY,
kolem Mosely jsem byla na zájezdu dvakrát, pokaždé to bylo jiné - jednou po Velikonocích a naposledy čas adventní,
mezi námi - klidně bych tam mohla jet zas.
Pojďte a nahlédněte, co jsem nafotila.
Třeba mě pochopíte, proč se mi tam líbí.




























































Apeluji

Milé KOČKY,
kdysi, před časem, napsala Dášenka o rychlé pomoci svému Mírovi a nyní, v tuto chvíli, musím se po Dášence opičit!!!
Není to proto, že bych musela vše zatepla vyzvonit, ale aby, kdyby to bylo potřeba, jste vy samy nezmatkovaly a volaly pomoc.


To bylo tak:
dnes pozdě odpoledne koukal na TV na soutěže můj muž, pak si odskočil asi na WC a když se vrátil a stál mezi dveřmi z kuchyně do obýváku, všimla jsem si, že se mu třepou kolena, jako by je dával k sobě a od sebe a divně se tvářil, skočila jsem k němu a podepřela ho pod levou rukou a pomohla mu dojít nebo došourat se k sedačce, kde jsem ho posadila a podepřela a ihned volala 112, kde mě přepojili jinam. Řekla jsem jim co vidím a paní se mně vyptávala, tak jsem jí řekla, aby ihned poslala sanitu!
Šla jsem vyhlížet RZ ven a vrátila jsem se a volala znova, kde jsou a mezitím mi manžel spadl na zem!Nedalo se nic dělat, sama bych ho nezvedla, tak jsem mu podložila hlavu malým polštářkem a před pusu mu dala ručník, kdyby zvracel.Nemluvil, jen vydával zvuky, jako když ho něco bolí.
Přijela sanita a převzala péči, něco mu píchli a po nezbytných úkonech ho převezli ven k sanitě a odvezli do Prahy do špitálu.
S podezřením na mrtvici.
V tuto chvíli je po nějakém výkonu, měl ucpanou tepnu a snad to bude dobré, časem.Zítra budu vědět víc.
Povezu mu tam věci, hygienu a pantofle a pod., jen si říkám, jak je fajn, že jsme dnes nejeli na výlet a nestalo se mu to v autě!
Taky, že jsem neotálela a nenechala to být.
Seriál, který se několik dní ukazuje na mém blogu, je předpřipravený několik dní a tak dnešní manévry na něj nemají žádný vliv.
Přeji vám všem jen hezké zážitky. A hezkou, dobrou noc.

čtvrtek 27. února 2020

Seriál - díl pátý

Dnes zůstaneme na Balkáně,
milé KOČKY.

Tohle byl zájezd, na který jsme se vydali s mým mužem a mojí sestrou.
06/2011 - Chorvatsko, Tučepi a cestou tam - návštěva Trogiru.
byly i výlety -
např. jeden do Mostaru. Tady jsem prvně viděla, jak vypadá mešita uvnitř.
( most v Mostaru byl po té jejich válce rozbitý, pak ho opravili a přispěl prý i princ Charles! )
Jeden den jsme prošli Slapovy Krky. Bylo toho víc, nejen povalování u moře.
Končilo se v Dubrovníku, toto město mám opravdu dost ráda.
Byla jsem tu několikrát.
Máte možnost projít se okolo městečka po hradbách, nakukujete do města i na moře, pak si člověk někde sedne na kávu a zmrzlinu a je to pohodička. Nikam se nespěchá.
A na stromech svítí pomeranče a památky mi připomínají pořady o Dubrovnické republice.
Nedaleko kotví velké lodi přivážející z Itálie turisty,
všude pospávají líné kočky, a když jsem zašla do zdejší katedrály, potkala jsem tam faráře černocha.
Pozvu vás sem ráda, ani vás nebudou bolet nohy.

















































středa 26. února 2020

Seriál - díl čtvrtý

V tomto dílu vás,
milé KOČKY,
vezmu na Hvar. Do slunečného Chorvatska.


Říkají mu voňavý ostrov, kvůli levanduli.
Já osobně jsem se tam a pak ještě jindy na jihu Francie nejvíc máchala v moři.
Pořád a stále dokola jsem plavala v teplé vodě.
Taky jsme trochu výletovali, ale převážně jsme byli v Jelse a při zmrzlině nebo třeba se studeným pivkem to nemělo chybu.
Borovice voněly a snažily se, aby se nám na tomto ostrově opravdu líbilo.
Jeden večer nás odvezli na výlet do městečka Hvaru, taky dobře strávený čas.
Tehdy jsem ten odpočinek dost potřebovala, ještě jsem byla pracující a sluníčko, teplo a slaná voda mi udělaly dobře.
Skoro bez násilí jsem vzala manžela sebou. Líbilo se mu tam.
Tehdy jsem měla o 22kg víc, jiný fotoaparát a méně let.
Nu, což.
Tak se na to spolu a teď podíváme:
( máte-li zájem, přijďte zítra zas, bude další díl )




















































úterý 25. února 2020

Seriál - díl třetí

Tentokrát se podíváme do Itálie.
Když už jsem se rozhodla ,,dělat,, seriál,
neměla jsem v úmyslu dávat na blog fotky a pár doprovodných slov přesně a chronologicky tak,
jak šly zájezdy za sebou.


Právě naopak:
nahodile a divoce, podle mé nálady.
Na tomto zájezdu, do Apulie, jsem zažila mnohé, co jinde ne.
Poznala jsem tam zajímavé spolucestující.
Taky jsem se třeba nevykoupala v moři, ač jsme byli ubytovaní kousíček od té slané vody.
Bylo chladno, vítr, voda plná písku, mělká a rozlehlá pláž. Bylo září a v Apeninách napadl sníh!
Ale výletování tam bylo skvělé,
milé KOČKY,
město Alberobello, kvůli kterému jsem tam hlavně jela, mě nadchlo a vůbec nelituji té dálky,
kterou jsme museli absolvovat.
Už jenom ta cesta zpátky po východním pobřeží do Rakouska a domů byla výživná!
Nelituji ani minuty.