My, holky

Jsem hodně ukecaná, povídavá, mám od malinka pusu proříznutou a ráda si povídám s jinými ženami.

Dokonce se někdy vybičuju a naslouchám i jiným, i když v tomhle oboru se musím pořád učit a ráda bych se zdokonalila!!!

Je i několik případů, kdy mi některá z kamarádek a přítelkyň řekla tajemství,

---

a budete se,

milé KOČKY,

divit, že jsem takové věci nikdy nikomu neřekla.

Prostě jsem to dál neposlala!

Moc si totiž vážím toho, že ve mně někdo vložil takovou důvěru a sdělil mi něco ze svého života, co chce zachovat v tajnosti.

A pokud se taková dívčina později rozhodne, že to zveřejní a nebo poví další osobě, je to jen její věc.

Každá to máme jinak, někdo by na sebe nic neřekl ani náhodou, jiná s tím nemá problém,

klidně vše vypíše na blog,

a jsou události, se kterými se svěříme jen vybrané přítelkyni,

spřátelené duši,

když je téma tak těžké nebo vážné,

že na to nechceme být samy.

Osobně si myslím, že není dobré si nějaké tajemství nechávat jen pro sebe a nechat se tím stravovat zevnitř.

Ale jak známe život, není ani dobré kde co na sebe vysypat kdekomu.

Ono je něco jiného na sebe povědět nějaký trapas a něco jiného se ,,odhalit,, a nechat vláčet ,,bulvárem,,.

Zajímaly by mě vaše názory na tohle téma.

( jsem přesvědčená, že my, holky, bychom měly v těžkých chvílích držet pospolu, každá být vrbou alespoň pro jednu z nás )