Reklama

Aneb hořkosladkokyselý příspěvek?
Představte si,
milé KOČKY,
neděle po obědě, já sedím u PC a manžel pololežmo - poloseďmo na sedačce, v ruce ovladač a pospává...
telka řve jak protržená a z ní se ,,line,, reklama na něco okolo auta, mně brká na nervy a přemýšlím, tedy, snažím se přemýšlet! a čím dál víc toho nejsem schopna.
Reklama pořád dokola opakuje to samé, asi pro nedovtipné, navíc je to přeložené z cizího jazyka a není to správně česky, takže mě to dopaluje ještě víc, minuty utíkají a já si stále říkám, vydrž a nevšímej si toho, deset minut, dvacet minut, mám to zapotřebí?
( protože pokud mu seberu ovladač a ztiším to nebo přepnu, tak se jistě vzbudí, 
tak, co potřebuji víc, aby se prospal nebo já uklidnila? )
- když už jsem do běla, zvoní mi telefon: Jana: nepůjdeme se projít?
Zázrak, můj anděl strážný mi ji poslal a tak jsme během pár minut na cestě.
Čekám na ni na rohu a mezitím fotím rozkvetlý keř planých růží, pak jdeme k Labeti a povídáme si. Mezitím přichází silný vítr a černé mraky a tudíž se schováme do Lídlu!
 ( to byl nápad!, zase jsem utratila ).
Protože začalo lehce pršet, ubíráme se po asi hodině a půl k domovu.
Pořídila jsem si do vázy větvičku jasmínu a stihla jsem vyfotit i záhon před domem.
Uklidnila jsem se a přišla domů jako jiný člověk. Duševní zdraví především!
V televizi už běží něco jiného a já mohu zase žít.