Přírodní zahrádka

Když občas někam jedeme, všímám si kolem silnic té boží zahrádky,
nikdo tam semínka nesází, samy se tam rostliny vysemení a rostou,
zalité občasnými dešti,
rostou a kvetou navzdory všemu, co tam padá a nepatří,
jako zplodiny - výfukové plyny z aut, především nákladních, posypové soli v zimě,
odpadky, které lidé vyhazují běžně z oken aut,
stejně tak rostliny všeho druhu k mému údivu bohatě rostou na náspech tratí,
kde se jim mezi štěrkem a pražci občas lépe daří,
než kdybych se je snažila pěstovat na záhonu.
Bohužel nejsem znalec, sotva tu poznám dvacet rostlinek?,
vlčí mák, rmen, kozí pysk, kopretiny, arniku, pampelišku a pár dalších umím pojmenovat,
ale jiné znám podle vidění, aniž bych znala jejich název.
Vratič a zlatobýl rostou na těch nejhorších místech, stejně jako přeslička.
Nebo zjara podběl.
Zato teď, v létě, jsou pangejty plné květinek a záhonků, o které se nikdo nestará
a přesto jsou dekorativní a krásné.
Tedy,
milé KOČKY,
pokud se nejede autem příliš rychle, to jsou k vidění pak barevné šmouhy...
také mám ráda okraje polí, když se povedou máky, zvonky, chrpa, heřmánek
a další krásky na jednom místě!
To si naškubu kytku do džbánu a doma se kochám.

( tuhle kytici jsem si pořídila kdysi pod Ralskem u Mimoně )