V Normandii

Letní vzpomínání - když nemůžu za hranice, to mě baví.
Vzpomněla jsem si, jak jsme s Dášou, kamarádkou z Kravař od Opavy, jely do Normandie.
Ona k tomu měla ještě jeden důvod navíc se tam podívat, ale to sem nepatří.
Ukecala jsem ji na tento zájezd snadno, to jsem tehdy ještě netušila, že na jiný, také do Normandie, pojedu po několika letech znova s Janou, bývalou kolegyní.
Pravda, busem se tam kodrcáte hodně dlouho, ale stálo to za to.
Už když nám řekli na recepci, když průvodce rozdával klíče od chatek, že my bydlíme až nahoře na kopci, jsme neměly dobré pocity, trochu zrovna mrholilo a cesta s kufrem nebyla nic moc.
Vyfasovaly jsme mladší, slovenský, manželský pár a tak oni bydleli v manželském pokoji a my s Dagmar v pokojíčku asi určenému dětem.
Jenže, v momentě, kdy jsme se prvně vyspaly, odpočinuly si, odtáhly mraky a vylezlo slunce, jsme si uvědomily, že máme ten nejlepší výhled na oceán ze všech, že máme fajn spolubydlící a že vše vypadá lépe, než po příjezdu.
Hlavním a vyhledávaným prostorem se nám stala zakrytá předsíńka se stolem a lavicemi s fantastickým výhledem na celý kemp a moře.I když jsme měli i docela velký kuchyňoobývák, koupelnu a WC.
Vozili nás po městečkách, po zámkách a jejich zahradách, na útesy a když už památek a kostelů a sošek máte dost, vzali nás na kozí farmu, do výrobny likéru, do továrny na výrobu vyhlášených sýrů, do muzea kávy nebo čokolády, prostě jsme se nezastavily a opravdu pilně poznávaly tuto oblast sužovanou léta válkami, takže pomníky a pamětní desky a den D,
ale také všudypřítomné pastviny, krávy, kozy, koně, jablka a výrobky z nich.
Pochopitelně, že byly i ochutnávky, třeba ten likér stál za hřích!
( pozornému divákovi neunikne, že jeden plakát na likér dělal A.Mucha )
A následovaly i nákupy...
Na domech a zdech pazourkové kameny...Ráj na zemi.
Jeden den jsme si s Dášou udělaly holčičí den a byl super: umyly jsme si vlasy, udělaly nehty, dopoledne pily ozdravný nápoj,  šly do kavárny na kávičku a dort a pozorovaly jsme hemžení v městečku a v přístavu přes krajkové záclonky. No, i tak se dá žít...občas.
A moře - v dáli šmouha Anglie. Na obzoru lodě, velké, námořní, a západ slunce ?
milé KOČKY,
- vy se ptáte na západ slunce? no to mám mravenčení a husí kůži, to se musí vidět!
Já jsem si chytře na západ slunce poslední den vypatlala kartu a v Paříži,
kde jsme byli další, vlastně poslední, celý den až do 11 večer, musela fotit na Dášin foťák!
Přitom stačilo, aby bylo zataženo a nic z toho bych dnes neměla...
dovezla jsem domů nějaké dárky, spoustu myšlenek a plný fotoaparát:

povídám: Dáši, vylez na schody a dělej, že ti to tu patří:

Kočky v Dieppe: