Další občasník

 Kdybych chtěla vrčet, nadávat a zlobit se, mohla bych to dělat denně. Dobrých důvodů by se našlo! Alespoň když nakouknu velmi zřídka do nějakého internetového článku a přečtu si pár komentářů pod ním: ať je téma jakékoli, tolik sprostoty, chyb a blábolů se jinde nevidí, mimochodem i v těch článcích jsou hrubky, kdo to asi píše? má ukončenou alespoň pátou třídu základní školy?

Milé KOČKY, též Čerfe,

nedávno jsem si přečetla téměř úsměvnou věc: paní psala něco o bytě, jaké barvy použít, aby to bylo hezčí a světlejší a hýřila radami, ble, ble, takové nicneříkající kydy, a v tom perla: prý nedávejte šedou všude, aby to nebyla kopka! fakt to tam bylo napsáno, kdyby ta osoba napsala správně kobka, tak to skousnu, ale tohle už bylo moc. Vždy se pochlubím manželovi, který nikdy nepíše hrubky a to je jen vyučený, když najdu takovou nebo podobnou blbinu a říkáme si, co je to za lidi, kteří przní češtinu. Co dělají, kde a kolik jim za to platí? U nás doma, když jsme my, děti, chodily do školy, táta dbal na to, abychom měli z češtiny a jiných předmětů, výborné známky. Pořád jsme slyšeli, uč se, ať máš dobré zaměstnání, jak kluci, tak my dvě holky, jsme byli od mala nastavení, že prostě budeme dělat!

Nikdy jsme neslyšeli, že půjdeme na úřad pro dávky na bydlení, učili nás, že, co si vyděláš, s tím musíš vyjít. Nikdy se nepřikrádalo a myslím, že nám rodiče ani nelhali. Dneska někteří chtějí mít stejnou životní úroveň jako pracující, ale nehnou prstem.

Tak to by bylo pro dnešek z brblání všechno a najedu zase na veselejší notu.