Na koni

 Jo, moji milí, někdy dělám vše možné i nemožné, abych vše dokonale zařídila a zorganizovala, zvládla, abych byla na koni, abych ukázala, jak jsem dobrá, jak ty ostatní dokážu oslnit a překvapit, že jsem hvězda, abych sama sobě dokázala, jak jsem schopná, že na mne ostatní nemají a pak, během chvíle, zjistím, že jsem truhlík, že ten kůň je jen dřevěná hajtra, která nikam nepojede a nedoskáče ani omylem. Že veškerá ta má snaha se minula účinkem a všichni ti, co jen koukali a nehnuli prstem, mě ještě kritizují a jelikož nic neudělali, tak se nedopustili ani žádných chyb a jsou považováni za chytré nebo rozumné! To si pak sypu popel na hlavu a říkám si, příště si dám pozor. Ale nedám a jdu do rizika zas a znova a tudíž si ten nos nabiju opakovaně a často.

Milé KOČKY,

jako vždy u mne, i na tomto článečku je část pravdivého základu a část rádoby vtipné nadsázky. Kolik procent čeho, to nechám vašim dohadům. Jen jedno vím jistě: já už jiná nebudu.