Nebudu vyprávět žádnou pohádku, alespoň ne dnes. Navíc jsem onehdy zjistila, že už ty pohádky moc neumím. Buď bych si je zas musela přečíst nebo si vymýšlet! Ale proč tu píšu právě tohle? Onehdy jsem našla jednu fotku koníčků, ani pořádně nevím, kde jsem to cvakla a vzpomněla jsem si, jak jsme na střední škole třídnímu Václavu Š. daly, my holky - bylo nás ve třídě 32 holek - knížku 30 koní Vénu honí. Ten zíral.
Milé KOČKY,
taky se vám náhle cosi z mládí vybaví a vyplave z dávno zasuté paměti? A stačí k tomu obvykle docela malý podnět.
Jiřinko,to je pěkný.My jsme byly na ekonomce také samé holky,ale ve třídě jsme měly dva kluky.Na psaní na stroji a těsnopis jsme měli učitele,který se dost styděl a byl z tolika holek nervozní.Taky jsme si na něj ledasco vymýšlely.Třeba,že se mu budeme dívat všechny do očí.Někdy byl tak vedle,že musel na chvíli odejít na chodbu.Ovšem vracel nám to stejnou měrou.Když jsme psali na rychlost na psacích strojích,kde nebyla písmenka,stačilo,aby nade mnou chvíli postál a úplně mě zblbnul,že jsem si přehodila prsty a bylo z toho naštěstí neklasifikování.Zážitků mám ze školy dost.Díky tobě jsem si na jednu vzpomněla.
OdpovědětVymazatMěj hezký den
Jitu, taky jsme byly pěkné potvory, jednomu učiteli, bylo mu 33 let, jsme jednou nalepily na šuplík zespoda papír od syrečků a jindy jsme mu tam schovaly kůru od pomerančů a pod. Nejraději s námi chodil ven, kde měl docela klid. Jinému jsme zase zalepily izolepou, kterou přivezla kamarádka z Vídně, klávesy u piána.
VymazatJo, na škole, to ještě bylo fajn. Jiřina z N.
Zajímavá vzpomínka. Já ze školních let moc zvláštních vzpomínek nemám a střední jsem studovala při prvním dítěti a práci, tak že tam vzpomínám jen na probdělé noci nad knihami s učením se těsnopisu, po pracovní době ještě chvíli cvičení psaní na stroji u tchána v práci, než jsem měla doma stroj vlastní. K tomu běžná domácnost, vaření , praní a tehdy malý synek Pepa. Jak jsem to všechno zvládla , ani nevim. Nebyly jednorázové pleny, topili jsme v kamnech na dřevo a uhlí a na nich se i vařilo, tak že na uvaření oběda jsem si musela nejdřív zatopit a to i v létě. Prala jsem nejdříve na valše a pak v male pračce mini Romo. Žádná automatka, myčka nádobí (tu nemam ani dnes a ani ji nechci,) a zvládla jsem všechno. Domácnost, chodit do práce , vozit syna do jeslí i studium a ještě pomoc svým starým a nemocným rodičům. A šlo to. Byli jsme mladí a uměli si čas zorganizovat tak, aby se to zvládlo. Přeji ti krásné zimní dny Jiři..
OdpovědětVymazatJáro, naprosto vše si pamatuji. Po maturitě jsme šla pracovat právě do Rbk, pak po pár letech jsme odešla do Jablonce, ale po sňatku jsem se vrátila, do domu, který znáš z procházek.Tam jsme měla sice pračku, takovou oválnou, kde byla vedle pračky ždímačka, ale máchala jsem na potoce pod domem.
VymazatV zimě jsem dceru nosila do školky na zádech, neb by ve sněhu zapadla po hlavu.
Jiřina z N.
A o tom, jak jsme vše zvládaly, vyprávím vnučkám, občas.
Jo,jo - myslím, že z mládí si toho pamatuji docela dost. Někdy mi na třídním srazu spolužáci a spolužačky říkají, jak si to mohu všechno pamatovat :-). No pamatuji :-).
OdpovědětVymazatTa fotka je moc hezká, Jiřinko !
Hanka
Hani, nedávno jsem četla někde nebo kde jsme k tomu přišla:
Vymazatsurfovat na vlnách vzpomínek - tak tento sport mi jde čím dál líp.
Hani, mávám: Jiřina z N.
Dobře, přidám jednu z gymplu i já. Naproti škole byla drogerie, dostali zrovna deodoranty Impuls (to byla v 80 letech veliká vzácnost :o)). Skoro všechny holky jsme si ho zakoupily a použily. Doteď nechápu, jak to pan profesor Žemla ve třídě přežil...
OdpovědětVymazatJiřinko, měj příjemný den, Helena
Jé, Helenko, moc dobře si pamatuji na to, jak se kupovaly některé vzácné drogistické výrobky a voňavé krémíky. A od dcery za první výplatu jsme dostala mohérový dlouhý svetr a opium od Y.S.Laurenta.Připadala jsem si jako filmová hvězda.
VymazatJiřina z N.
Jiřinko,pěkné vzpomínky máš a fotky jsou krásné.Na učňáku jsme byly samé holky.Taky si toho dost pamatuju.Marťa.
OdpovědětVymazatMarťo, koukám, že máme dost podobné vzpomínky, jednou za čas je dobré oprášit ty hezké. Jiřina z N.
VymazatJednou se kolegyně v práci divila, co všechno si z dětství a mládí pamatuji. Studovala jsem textilní průmyslovku, obor pletařství a byly jsme ve třídě také samé holky. Vzpomněla jsem si na učitele Sudického, kterého jsme měly od druhého ročníku na angličtinu. Po půvabné blondýnce, která nás učila v prváku a byla nám děvčatům i vzorem, to byla veliká změna. Pan učitel byla mladý, ale jeho zjev byl neupravený a možná se nás holek i styděl. Na začátku školního roku jsme se domluvily, že se nebudeme hlásit a také jsme to dodržely. No, neměl to s námi lehké.
OdpovědětVymazatVčera dal někdo do skupiny o Jihlavě na FB fotky právě této školy, která je v Jihlavě - Helenině. Několik z nás začalo vzpomínat na roky strávené na této škole, na naše kantory. A dozvěděla jsem se i smutnou informaci, že můj oblíbený pan učitel, do kterého jsem tenkrát byla trochu zamilovaná, už nežije.
Měj pěkné odpoledne.R.
Jo, Růženko, stárneme nejen my. Kdyby ti kantoři viděli do hlav studentů, to by se divili. Jiřina z N.
VymazatJiřinko, občas se vynoří nějaká hodně zasunutá vzpomínka. 😃
OdpovědětVymazatMy byly také dívčí třída, ve dvou zbývajících byli i kluci. Ale na ekonomce většinou studují děvčata. Původně nás bylo 36, k maturitě nás šlo 32. Máme s částí spolužaček na WhatsApp skupinu, kam denně něco píšeme. Jedna něco "nakousne", ostatní se přidají. Včera jsme kolektivně zavzpomínaly na profesora francouzštiny.
Měj hezký den 💓
Alenko, náš ročník byl silně obsazený, r.1948 byl bohatý na děti. Proto na SVVŠ v Děčíně bylo 5 tříd. A,B,C bylo namícháno kluci, holky, Déčko byly jen kluci a E samé holky.To bylo spousta zážitků, a dodnes se s kluky z Déčka scházíme. MNozí dorazí i z ciziny, kam je odvál život.Letos bychom měli mít setkání, ale jak to bude, si nedovolím odhadovat.
VymazatJiřina z N.