Dost bylo

 Mohla bych napsat: dost bylo Karlova mostu, ale ...pěkně popořadě. Byla sobota, krátce po obědě a já jsem si šla umýt vlasy. Do toho zvoní telefon: moje sestra, prý - jedu do Prahy, nechceš se přidat? Já jsem chtěla už od rána jet na jedno místo v Praze a marně jsem dumala, jestli říct Janě nebo Marcele, zda by jely se mnou a teď sestra. Váhala jsem asi dvě a půl vteřiny a řekla jsem, ať na mne na Ládví počká. Svižně jsem si usušila vlasy a skočila do civilu a už jsem pelášila na bus.

Milé KOČKY, 

počasí bylo téměř jarní, sestře bylo jedno, kam půjdeme a tak jsem mohla udělat procházkoprojížďku Prahou podle svého. Nejprve jsme šly k jednomu náměstíčku, na které jsem měla spadeno již dávno, takový minikulaťáček s nějakými soškami...odtud jsme jely dvaadvacítkou na Malostranskou, kde byla výluka a tak jsme se na Hradčanskou dostávaly oklikou, nicméně se nám to podařilo, zkrátím to: dostaly jsme se na tram zastávku Hládkov a vyšly na trasu: nejprve jsme prošly park Maxe van der Stoela a pak jsem to namířila od hradeb a hotýlku U Raka k Loretě, mezitím se pokazilo počasí a chodníky byly mokré, špatně se mi chodilo. Nakonec jsme téměř už za tmy došly Nerudovou ul. zpátky na Malostranské náměstí a přesunuly se na Hlavní nádraží a zde jsme se rozprchly a odjely každá do svého. Nachodily jsme toho docela dost a nafotily možná pěkné obrázky? ( udivily mne rodinky bez roušek, ale kdo jsem, abych je kritizovala, i když, mám spoustu známých, kterým čerstvě covid zabil blízké ). Raději vám ukážu ty fotky:

A tady - Praha z jiné strany, po nějaké době v tramvaji:

to, co tu vypadá jako zakuklený parašutista, je moje sestra...

Přijela jsem domů až před osmou, ale spokojenost. Sestra mě pobavila, chvílemi netušila, kde to jsme. Tak jsem zvědavá, co z toho, co mám ještě v Praze za lubem, uvidím příště.