Naše město Nerátky je bývalá vesnice a je to tu znát, okolo původních domů se díky fabrice začaly stavět nejprve v padesátých letech cihlové, obvykle 2 patrové domy se zvýšeným přízemím a později paneláky, více paneláků a nakonec hrozně moc paneláků, takže, jestli mám správné informace, jsme spolu s Havířovem nejvíc se rozrůstající sídliště během totáče v Česku.
Když jsme se sem nastěhovali, 15.3.1983, nelíbilo se mi tady ani náhodou. Byla jsem zvyklá na kopečky, to manžel se vrátil do města, kde nějakou dobu v padesátých letech žil s rodiči, než odešel na vojnu a už se sem vracel jen na návštěvu matky. Trvalo mi to asi dva roky, než jsem si uvědomila některé výhody, jako třeba vlakem a busem jste do půl hodiny v Praze. Najednou se dalo jet do divadla nebo na výstavu do Prahy a nebo na výletík. Stejně jsem ale zůstala věrná svému rodišti, mám ráda Děčínsko a k tomuto Středočesku jsem si musela hledat cestu. A to se dařilo především za podvečerů, kdy jsme s dcerou, tehdy dívkou školou povinnou, jezdily okolo komína na kolech, poznávaly jsme okolní obce a krajinu kolem Labe. Dokud dojížděla na gymnázium do Brandejsa, ještě jsme spolu občas hoply na bicykl, pak mi dcera odešla na školu do H.Králové, a bylo po spanilých jízdách v okolí. Musela jsem si hledat společnost jinde a v jiných řadách.
Milé KOČKY,
po revoluci si manžel pořídil radiostanici a tam, přes vysílačky, jsme si pořídili známé a přátele, které si ( některé ) opečováváme dosud a oni nás. Chodili jsme s nimi i na četné výlety a máme spoustu zážitků. Tím chci říct, že jsem si nakonec v našem městě zvykla a už to neřeším. Ale domeček někde u Mikulova nebo pěkný byt ve Znojmě by mi sedl. ( to manžel by měl nejraději nějakou hájenku pod Tatrami ). Nechci ale vypadat jako nespokojenec. ( zas to mám blízko k doktorům v Praze! ) Jestli to někoho zajímá, jak to vypadá u nás v zimě, mohu posloužit pár snímky, asi 3 dny starými.
Nikdo vám už netvrdí, že Spolana nesmrdí, ale je to tak.
Jiřinko, já jsem se z rodného města nehla a tak si takové přesazení neumím ani představit.
OdpovědětVymazatNicméně ti přeju krásné sváteční pondělí, pevné zdraví, veselou mysl a hlavně nějaký ten výlet!
Ze srdce, Helena
Helenko, děkuji ti za upřímné přání. Dnes a včera to tu spíš vypadá na telefonní ústřednu, ale jsem tomu ráda.Tulipány v kytici mi už asi o 6 cm povyrostly! hihi.
VymazatJiřina z N.
Tak to já žiji v Turnově od narození a ani mě to jinam neláká a nikdy nelákalo.Na to,že mám ráda změny,tady jsem hodně zakořeněná.Ale brala bych chaloupku na horách.Ale máme na horách část příbuzenstva a to stačí.Stejně tam teď nemůžeme jezdit.
OdpovědětVymazatJiřinko,měj hezký začátek týdne
Jitko, někdy tě ke stěhování donutí okolnosti, ani si to přát nemusíš. Jiřina z N.
VymazatJiřinko,já jsem se v Havířově narodila,pak jsme se přestěhovali jinde na Ostravsko,na učňák jsem byla strčena do Rožnova,do Tesly.Byla jsem ráda,že jsem vypadla z Ostravy,nikdy se mi nelíbila.Po vyučení jsem zůstala v Rožnově,líbí se mi tady moc,ale dovedu si představit žít i jinde.Přeju Ti k dnešnímu svátku,všechno nejlepší,hlavně zdraví a ještě mnoho,mnoho cestovatelských zážitků.Pa Marťa.
OdpovědětVymazatMarťo, za přání ti moc děkuji.Rožnov a okolí je moc pěkné. Mám ráda krajinu kopcovitou a lesnatou. Jiřina z N.
VymazatMě život zavál na pár let do Rožnova, bydlela jsem přímo pod komínem Tesly, v Zuberské kolonii, ale ráda jsem se vrátila do Ovy.. pak na hory a tak nějak pořád putuju, i chvíli v Praze.. teď už snad dožiju kousek od Ovy. Lenka
VymazatJiřinko narodila jsem se v Ostravě, 2 roky jako malé dítko jsem žila v Havířově a jak jsem mohla ťapkala jsem na vesnici k babičce. Prý to bylo strašné, chvilka nepozornosti a už mne hledali. Dneska bydlím tam, kam jsem od mala tíhla, ale dnes jsme malé město. Krásný sváteček
OdpovědětVymazatpřeji. Zdraví Iwka
Také tobě, milá Iwko, děkuji za srdečné přání. Přes Ostravu jsem jela vlakem do Kravař u Opavy k přítelkyni a autem jsme byli nejblíž v Příboře a tam okolo, třeba ve Fulneku.Přímo ve městě jsem nikdy nebyla.
VymazatNaše město nemá žádnou typickou městskou budovu, dokonce je tu jen jeden malý kostelíček. Taková ves s panelákama.
Jiřina z N.
Všude kam jsem byla” přesazena” se mi líbilo, ať už tady, nebo v zahraničí. Měla jsem svoje nejdražší sebou a to bylo podmínkou aby se mi líbilo všude. Musím dodat, rodilá Pražanda, přesazená do Jizerek, do Alp, Dolního Porýní a nakonec do Středočeského kraje, všude kde jsem mám krásné prostředí. Považuji to za jedno z mnoha pozitiv v mém životě😊 Tam kde je láska je vždy krásně❣️
OdpovědětVymazatTak to je naprostá pravda, mimochodem, Alpy a Porýní já můžu, ale nebydlela jsem tam.
VymazatKrásný den ti přeji. Jiřina z N.
Jiřinko, já se narodila v Rumburku, ale oba rodiče byli Středočeši. Tatínek pocházel z Kostelce nad Labem, maminka se narodila v Petříkově u Velkých Popovic. Babička sloužila v Košířích a děda byl frája ze Žižkova. A babička musela utajit svůj prohřešek, takže se nevrátila domů na Mělník, odkud pocházela, ale maminku přivedla na svět na jih od Prahy. Když jí byly 2 roky, děda si babičku vzal. Od dětství mě to táhlo do Prahy, jak z Kostelce, tak z Mělníka to nebylo daleko, takže se sem jezdilo pravidelně na výlety. Po maturitě jsem chtěla studovat práva, dokonce jsem byla přijatá, ale rodiče rozhodli, že vysokou školu nepotřebuji. Odešla jsem tedy na podnájem do Prahy, týden co týden jsem byla v divadle a užívala si života. Svého muže, rodilého Pražáka, jsem si stopla za Brandýsem, když jsem putovala do Liberce. Život občas píše romány.
OdpovědětVymazatJako mladá jsem z Rumburku utekla a teď už tam jezdím jen na krátké návštěvy.
Užívej si dnešního svátečního dne 🌹🌹🌹.
Alenko, já to říkám pořád, že si máme co říct. Mamka pocházela z Čelákovic a táta ze Strakonic a sešli se v Děčíně.Po maturitě jsem byla z Bnš.n.Pl. odsunuta do Rumburka do prvního zaměstnání, neb prý na vejšku ne, byla jsem nejstarší ze 6 dětí a našim říkali, že by ,,to neutáhli,,. Prostě r.1966. Tak jsem vystudovala život na severu.
VymazatNěkolik let v Rumburku, pak asi 2 v Jablonci n.N. a zpátky do Rumburku ( vdavky ) a pak ještě Velký Šenov. Poté nemoc, inv.důchod a postrkem do Nerátek. A dál už nic - jen léta do práce do Prahy. Protože, tady mi ten inv.důchod fofrem zase vzali.Komické? jak kdy.
Ale zase, když vzpomínám, je na co. Pa Jiřina z N.
Já žiju v Jihlavě celý život a neumím si představit, že bych bydlela jinde. Ale člověk si asi zvykne. Jako si zvykla moje babička, která přišla do Jihlavy, když už jí bylo po šedesátce a zvykla si tu. Našla si kostelíček, kam chodila na mše a měla tu i známé.
OdpovědětVymazatRůženko, taky bych byla vydržela v Benešově nad Ploučnicí, kdyby mě život nezavál jinam.
VymazatPa Jiřina z N.
Zdravím z Havířova,kam jsem se po provdání odstěhovala ze Znojma. Zpět bych nechtěla ani za nic,líbí se mě tento kraj,blízké hory a přehrady. Mám tu rodinu a plno přátel a známých. Realizovala jsem se v zaměstnání a ač jsem ze stejných důvodu jako ty nemohla studovat,nakonec jsem úspěšně ukončila pedagogické minimum a pár let učila v MŠ,nasledovala práce laborantky,pak několik rekvalifikaci různého zaměření. No, vydalo by to na knihu,vším,čím jsem byla,byla jsem ráda. V 56 letech jsem skončila v plném invalidním důchodu a stala se hlídací babičkou na plný úvazek. Děti si nemusely brát paragrafy,vnoučata také my byly milující hlídací babi a děda. Občas hle je k něčemu dobré a já si navíc i z toho co je naprd vezmu to nej.Fukcarinka
OdpovědětVymazatTo je krásné vyznání: některé události v životě mám podobně. Jen to Znojmo se mi líbí a Havířov jsem dosud neviděla.I když okolí Příbora, N.Jičín, Hukvaldy, Lysou horu a Štramberk znám, ve Znojmě by se mi asi líbilo bydlet, je tam delší dobu v roce teplo.
VymazatTaky jsem prošla několika zaměstnáními a vždy jsem si tu práci oblíbila.Po r.2009 jsem sice už byla v důchodu a jezdila hlídat vnučky, ale ještě jsem pracovala jako záskok za dovolené a nemocné.Přijde mi, že české ,,holky,, jsou šikovné a všeho schopné.
Jiřina z N.
Když jsem poprvé šla bydlet na sídliště, byl to pro mne, člověka bydlícího dlouhá léta pod Petřínem naprostý šok. Ale výhoda byla, že jsme to měli kousek do lesoparku okolo Hostivařské přehrady, takže když jsem byla na mateřský, byla jsem tam s dcerou pomalu každý den. Druhé přestěhování na sídliště už nebyl takový šok, nicméně stejně prostě to nebyla má parketa. A stejně jak v prvním případě, tak i tady jsme to měli kousek do jiné vyhlášené pražské přírodní lokality a to do Prokopského údolí. Takže se to dalo přežít. Teď na vsi se mi stýská, ale ne po sídlišti, ale tak všeobecně po pražském ruchu. Ale zas kdyby jsem se tenkrát proti plánu se přestěhovat postavila, už kolik let bych mohla jezdit na chatu každý víkend a byla bych tam za hodinu. Prostě něco za něco.
OdpovědětVymazatLesopark u přehrady a Prokopské údolí jsem si prošla a to každé jen jednou, ale představu mám. V šáreckém jsme byla vícekrát.Paneláky ohodnotit moc neumím, nikdy jsem tam nebydlela, ale na návštěvě jsem leckde byla.Znám ale mnoho příběhů, že lidé se tam rádi stěhovali z malých,starých, vlhkých domků nebo bytů a byli šťastní, že mají teplo a sucho.Jak říkáš, Vendy, něco za něco. Ale máš zahradu a to já nemám.
VymazatJiřina z N.
Středočeský kraj je pro mne ještě krajina nedotknutá, ještě jsem zde nebyla, vlastně ani nevím proč. Měla bych to napravit, když jsem do každého kraje u nás strčila alespoň nos. Když odejdou děti z domu, je najednou prázdno. Já jsem ráda, že mi zůstal doma alespoň ten nejmladší, který mi dělá parťáka na cestách, protože manžel s astmatem už by ty dopravní prostředky a někde i nával lidí nevydejchával. Rodinné přátele také nemáme, manžel chce mít svůj klid a na nikoho se nevázat. Máme zahradu v sousední obci a tak se bavíme většinu roku tou zahradou a do přírody to máme také kousek. Ve V.M. Už žiju neuvěřitelných 54 let. Ale asi bych už neměnila.
OdpovědětVymazatMaruško, u vás máte pěkné prostředí, ale i v okolí Prahy a vlastně v celém Stř. kraji je toho opravdu hodně k poznávání. Jen to teď není možné.
VymazatOpatruj se. Jiřina z N.