Úplně na konci

 Bretaň, aneb - severozápadní oblast Francie, megalitické stavby, keltské dědictví a podobné hlášky mě navnadily na zájezd právě sem. Je to již pár roků, kdy jsem zatoužila to tu vidět na vlastní oči. Moře na koupání už v září moc nebylo, ale zájezd to byl překrásný, řeknu vám,

milé KOČKY, 

že dodnes nemohu ta místa dobře popsat, neb jsou ty názvy obcí a měst pro nezasvěcené nezapamatovatelné, ale ptále li se mne na dojem, mám jen ten nejlepší. Tzv. farní dvorečky, kostelíčky, domečky jak z pohádky, města a vesničky jako z dějepisu. Na několika místech jsme obdivovali a s pusou dokořán sledovali ty obří kameny, o kterých nikdo zatím přesně neřekl, k čemu vlastně sloužily. Každý ví, co je Carnac a další místa, ale proč tam ty řady jsou? Dovezli nás i na úplný konec země a pak už jen Atlantik. Zdáli jen mávala socha Svobody. Pevnůstky z druhé světové,  ( ale to mne nebaví ), drzí rackové, kradoucí svačiny, vyřazené rybářské bárky, sítě, Saint Malo, s jeho hradbami. Ani minutu bych z toho zájezdu nevypustila.

Fotek mám poměrně málo, neb jsem celý zájezd točila hlavně na kameru.