Na půl cesty

 Nerada, jak už bylo vícekrát řečeno, jezdím někam daleko na jeden zátah. Raději děláme několik zastavení a pokud bychom jeli opravdu dálku, raději v tomhle věku zaplatím přespání na půl cestě. Protože manžel už není bujarý mladík a pokud chci, aby mi u volantu neusnul, musím brát na něho ohled. Počítám s tím, že na můj blog nechodí a tak ho tady mohu trochu ,,odkrýt,,.

Ale k věci: to jsme zase jednou jeli na pár dní do Karlova pod Pradědem. Po cestě nás provázela chumelenice a nechtělo se mi do oblasti Šumperk - Rýmařov v té bílé tmě...tak jsem změnila plány, zastavili jsme se v Letohradu, kde jsme to znali a ubytovali jsme se tu na jednu noc, abychom se ráno vydali na další etapu - zbytek trasy. Zpestřili jsme si to prohlídkou Lanškrouna, Svitav a Úsova. Zdržovala jsem to, abych dala silničářům prostor a čas na úklid sněhové nadílky! Dodnes mě mrzí, že jsme to nedotáhli až do Uničova, tohle městečko mi dosud uniká. Ale i tak, 

milé KOČKY,

ráda bych vám ta místa alespoň malinko přiblížila: že to bylo zjara a napadl čerstvý sníh, je z fotek patrné. O Pradědu tentokrát nebudu, ač byl jako vždy majestátný. 

Lanškroun:

Svitavy:

Úsov:

Druhý den odpoledne byly cesty protažené, v pohodě a bez problémů jsme dojeli do cíle. A ještě jsem si cestou zavýletovala!

a jsme tu:

Berte to, prosím, milé KOČKY, jako bonbonek nabídnutý z bonboniery, taky nesníte celou naráz, hihi.