V neděli, tak, jako spousta z vás, pokud nikam nemusím a mám normální program, sedím od 10 - 11 u telky a dívám se na Toulavku a na Objektiv ( poté přepnu na ČT - kde běží obvykle pořady o přírodě a zlých lidech přírodu poškozujích, úřadech, které nic nechrání a jen škodí a pod. Třeba jako dnes o kácení mnoha stromů v mých milovaných Slavonicích.
Ale zpět k Toulavce, dnes byl krom jiných příspěvek o Homoli, poutním místě, které jsem prvně viděla v poněkud nedobré kondici, schody byly rozpadlé a kostelíček sám taky nic moc. To bylo tak, byla jsem s kamarádkou na zájezdu v Itálii v Apulii a ve vedlejší chatce bydleli lidi z Kostelce nad Orlicí a s nimi jsem se dala do řeči, byli to manželé mého věku a zcestovalí, tady i venku, a tak jsem si nechala poradit, kam zamířit na dovolené, na kterou jsem se do jejich kraje chystala s manželem autem po návratu z Itálie. Nu a o Homoli mi řekli a také nás pozvali!, abychom se u nich stavili, že nás vezmou na pěkné vyhlídkové místo. Dodnes jsem manželům L. vděčná za to, co mi ukázali a o čem mi tehdy řekli, neb by mi poznávání tamního kraje bez jejich rad trvalo déle. Byli jsme tam už od té doby několikrát, spali jsme buď v Letohradu nebo v Potštejně a vždy jsme dělali intenzívní výpady za krásami a památkami okolí.
Moc doporučuji každému milovníkovi přírody. Dokonce jsem tam na týden vzala i vnučky a těm se tam také moc líbilo, protože viděly v Potštejně zámek a hrad, zámek a zahrady v Častolovicích, zámecký park Kostelec n.O., zámek Doudleby n.O., Muzeum hraček + zámek a park Rychnov n. Kněžnou, Betlémy v Třebechovicích, skanzen Krňovice, krajky ve Vamberku, přehradu Pastviny, Hedeč u Králík, a mnoho dalšího. Též jsme je vzali na Homol, do Vysokého Mýta a hlavně ke koním do Slatiňan. Cestou zpátky do Potštejna jsme navštívili Vracov s kostelem.
Bože, to jsem se rozepsala...něco musím nechat vám, abyste si to samy objevily,
mé milé KOČKY.
tak jen pár nahlédnutí do toho kraje?...
v Letohradu:
Ano,dneska jsem se taky,jako skoro každou neděli dívala na Toulavku i Objektiv.A právě poutní místo Homole mně taky zaujalo.Říkala,jsem si,kdybych někdy zase jela na Jihočesko,že by nebylo špatné se tam podívat a prozkoumat toto místo.Jiřinko,pěknou neděli ti přeju.Marťa.
OdpovědětVymazatMarťo, Homol je bez auta dost špatně přístupná, ani nevím, jak daleko od trati a zda je snadný přístup nějakým busem,
Vymazatnakonec to najdeš na
https://mapy.cz/zakladni?x=16.2689293&y=50.0494407&z=14&source=base&id=1716660
ale každopádně je to místo velmi poutavé. Jiřina z N.
Jiřinko, krásné fotky a milé povídání o další části naší země. Do těchto míst jezdím moc ráda, máme tu dlouholeté přátele v Týništi nad Orlicí, odkud se dají podnikat prima výlety. 👍👍 Já dnes místo Toulavky čučela na biatlon. 😃
OdpovědětVymazatMěj hezký den. 🍀
Alenko, já jsem bývala dost odhodlaná alespoň trochu poznat celou republiku a vždy jsem si ,,zasedla,, na nějakou oblast a tak jsem buď pěšky nebo na kole propátrala kde co, a dnes mám radost, že jsem se tomu věnovala, předně už bych na to neměla fyzičku a pak, covid by mi to v takovém rozsahu nedovolil.Navíc, manžel byl ochoten to odřídit a neměl námitky, snad jen ohledně těch kostelů a zřícenin měl poznámky.Jinak se rád držel volantu a bylo tu to jedno, kam to bude. Jiřina z N.
Vymazatmy nemáme chalupu ani chatu a tak jsme se podívali po republice a dali trochu vydělat ubytovatelům....
Jiřinko moc hezké fotografie. také sleduji Toulavou kameru a poutní místo Homole mě také zaujalo. Zvláště tedy muselo být náročné ty Svaté schody vystoupat nahoru po kolenou. Do toho kraje jsme kdysi jezdívali do Malé Čermné. Bylo to kousek od Borohrádku a odtamtud jsme podnikali výlety, když to bylo možné a babička nám tam pohlídala tehdy prvního syna. Jen že pak se tam dům prodal, nakonec zemřela i teta a přestali jsme tam jezdit. Mně osobně se tam moc líbily ty borové lesy s obrovskými mechovými koláči a samozřejmě řeka Tichá Orlice. Díky za připomenutí tohoto kraje. Přeji Ti hezké dny.
OdpovědětVymazatMilá Járo, když jsme na Homol dojeli prvně, tak jsme tam byli z druhé strany a schody jsme sešlapali dolů a zase jsme vylezli nahoru před kostelík k autu.
VymazatK Letohradu na dovolenou jsme jeli s manželem asi 3x a pak už vždy jinam, jednou v Rychnově n.Kn.asi 4 dny a jednou týden s vnučkami v Potštejně a několik jednodenních výletů s kamarádkami - vezl nás můj muž, ale to jsme se vraceli domů na noc.
Ale moc se mi líbil ten kraj - možná najdu i nějaké zajímavé objekty pod Orlickými horami, co mě tam uchvátily.
Jiřina z N.
Lajdali jste koukám celkem kolem nás! Je pravda, že Mejto znám jen z průjezdů, Vamberk a všechny ty zámky na té cestě taky, Vraclav jsme už projížděli několikrát, ale na ten poutní areál jsem muže ani jednou nedokázala odklonit. V Letohradu jsme byly jsednou s dcerou na zámku na obědě, a Hedeč jsme navštívili vloni na podzim. Z Týniště znám buď průjezd městem nebo ptačí trhy. Ale jednu malou opravičku bych měla. Ta ocelová lávka není Zemská brána, je to Pytlácká lávka. Pravdou je že vcelku by se to dalo lokalizovat místně do Zemské brány, protože je pár set metrů dál. Tohle totiž je na rozdíl od těch ostatních místo, kde už jsme byli několikrát, neb to tam mám strašně ráda.
OdpovědětVymazatVendy, tak to ti chválím, protože máš naprostou pravdu, my jsme tehdy šli podél řeky proti proudu až k mostu a mám to i nafocené, tzn. kus nad tuto lávku, a zase zpátky k přehradě Pastviny, taky jsme zajeli k Neratovu, a spoustu výletů do podhůří Orlických hor, kdežto když jsme tam na Pastvinách byli jindy s vnučkami, tak jsme raději jezdili po přehradě na lodičce a mladší vnučka sjížděla do vody ze šlapací lodě. Tvé fotky z Hedeče si dobře pamatuji, byly skvělé!Mám jich také hodně z několika návštěv.
VymazatJiřina z N.
Neratov a okolí - místa s ohromnou pozitivní energií. Pak dál na Šerlich, tam to je úžasný, prostě už hory, navíc vlastně pomezí česko-polské, zapomněla jsem na Potštejn. Tam jsem byla jak na hradě tak na zámku, neb jeho majitel je majitelem firmy, od které jsme brávali skartovačky. Zámek dokázal proměnit z ruiny v krásnou stavbu. Na Pastvinách jsme také byly s dcerou a dcerou mé kamarádky která tedy s námi nechtěla, a taky jsme si tam protáhly těla na šlapadlech.
VymazatVendy, tak jsem to tu trochu opravila adík za připomínky. Na Šerlichu jsme byli s mužem, když jsme v Pekle u N.Města n.M. trávili dovolenou s rodinou dcery a oni jeli do Merkuru na stavebnice a my s dědouchem jsme si výletovali jinde. To bylo krásné, večer jsme seděli u ohýnku u chatky a pekli buřty ( já to sice nejím ) a vyprávěli jsme si, co jsme dělali celý den.
VymazatJiřina z N.
Dnešní Toulavka se mě také líbila, mě zaujal Brušperk, máme jej blízko, určitě se tam podíváme. Napsala jsem, že se mě dnešní Toulavka líbila, opravuji, líbí sem mě vždy. ☺ ♥ ☺
OdpovědětVymazatTak to máš stejný dojem, tam jsem nikdy nebyla a hned jsem pojala nápad to někdy napravit, možná, až pojedu ke kamarádce do Kravař u Opavy nebo pokud nám s mužem vyjde malá dovolená v Krnově, kterou mi loni překazil covid.To městečko vypadalo slibně. Jiřina z N.
VymazatJiřinko, dnes u tebe vidím místa důvěrně známá a milovaná. Tenhle kraj nemám daleko, občas se prostě sebereme a jedeme. V poslední době mám velkou touhu vrátit se na Hedeč, asi pro ten klid a ty výhledy.
OdpovědětVymazatMěj pohodový den, Helena
Helenko, překvapilo mě, když jsme tam byla naposledy a to s vnučkami, že se jim také uvnitř chrámu a v prostoru kláštera líbilo. A výhledy jsou tam dechberoucí. Jiřina z N.
VymazatTady to neznám a všechna místa jsou moc krásná.
OdpovědětVymazatDěkuji za seznámení
Jitu, my jsme se tam pohybovali často, a zastavení bylo i při cestě k Jeseníku nebo pod Praděd, kde jsme párkrát byli. Vamberk, Žamberk...Králíky.
VymazatHezký je i hrad Litice na Orlicí.
Jiřina z N.
V neděli mezi desátou a jedenáctou? To nejde, protože "redakční rada tou dobou dává dohromady úvodník k Nedělním miniglosám :-).
OdpovědětVymazatAhoj, Petře, pokud nemohu koukat na tyto pořady, mám na to lidi ( manžel mi je nahraje a příležitostně zase pustí ). Abych neměla absťák.Ten máme nyní po cestování asi všichni.
VymazatJiřina z N.
Z těchto míst znám jen Andrlův chlum. Stoupali jsme tam pěšky lesem za příšerné bouřky přímo nad hlavou a prudkého hustého deště. Nebylo cesty zpět, na chlumu byla alespoň turistická chata. Měla jsem šílený strach, který mne dohnal k nadlickým výkonům. Do kopce jsem běžela, na závěr jsem nemohla už popadnout dech. Na této dovolené jsem už měla strach do lesa jít, protože stejné to bylo i cestou z Kozlovského kopce do České Třebové.
OdpovědětVymazatTak to je strašidelná historka, takhle jsme chytili kdysi bouřku na cestě z Frymburka na kopce nad ním a u jednoho křížku pod vysokým stromem nebo sv.obrázku jsme se klepali zimou, neb se dost ochladilo, ale v chalupě poblíž se nás ujali, pak nás odvezl a zachránil nějaký voják gazem a představ si, že u nich manžel zapomněl dalekohled, tak tam potom musel lesama jet pro něj už ale naším autem a to jsem byla ráda, že jsem to našla v té změti rozbahněných lesních cest!
VymazatTo jsou kolikrát příběhy! Jiřina z N.