Pryč, jen pryč

 V pondělí nejprve vystresovali mne a později manžela, jenže já si zahudrám a vychladnu a muž mlčí a vaří to v něm jako v papiňáku a pak: zítra jedu pryč! vyštěkne najednou. Nejdřív jsem si říkala, fajn, pojede asi k bráchovi do Lobendavy a budu chvíli sama, ale znamenalo to, že pojedeme někam na výlet a honem musím říct kam, navrhla jsem tři místa a to do České Kamenice, na Táborsko a k Pelhřimovu, vybral si Kamenici. Mohlo mě to hned napadnout!

Takže, moje milé KOČKY,

ráno mě vytáhl z postele v šest, normálně na úterý je to na mne brzy, ale co bych neudělala pro výlet!

Dnes to bude pětidílný seriál! 

první zastavení bylo v obci Pavlovice poblíž Dubé, kde byl můj manžel coby sedmileté dítko na ozdravném pobytu a hledali jsme budovu, ve které tehdy děti bydlely.( Kdysi už jsme v té vsi byli, ale tentokrát jsme to neošidili a více to tam prozkoumali).

Poté jsme se přesunuli do Holan ( Holanské rybníky u Zahrádek na Českolipsku ) - tato obec stojí za pořádnou  procházku a obdiv si některé domky opravdu zaslouží.

Přes Českou Lípu, okolo Nového Boru, jsme dojeli na Panskou skálu a manžel pravil: popatnácté zase Varhany!Užila jsem si tam focení, jako bych tu byla prvně, hihi.

Nechala jsem si zastavit u Muzea skla v Kamenickém Šenově, moc rádi jsme se tam podívali na dílka brusičů skla a obdivované lustry.Mají tu zase jiné sklo, než v Muzeu v N.Boru a stojí za návštěvu také.Vstupné příjemně nízké!

Dolů do České Kamenice a i tady jsem fotila, jako bych tu byla poprvé a hlavně jsem dala vydělat zdejšímu Lídlu a jedné cukrárně a doma už jsem se nákupy nemusela zdržovat.(těžký výběr fotek!)

Poslední výletní zastavení bylo na Velké Bukovině, kde jsem si prošla zdejší hřbitov, kde se nacházejí především staré, německé náhrobky a kostel, který je zdaleka viditelný, neb sedí na vrcholu kopce, je zvenku opravený, uvnitř nevím, neb byl zavřený, jaká škoda, okolo spousta kvetoucích rostlin, někdo se tam dobře stará.

Nevyhnutelně jsme poobědvali v Kravařích, v zahrádce za hospodou U Doušů,  pak už jsme přes Úštěk dojeli v pořádku domů.

Bylo docela dusno, horko a tak sprcha a nápoje po návratu přišly vhod. Hodně jsme si užili kvetoucí tzv.boží zahrádky kolem silnic, kde se střídaly červené máky, různé bílé a žluté květiny neznámých názvů a ani jsme nepočítali, kolik oprav a rekonstrukcí silnic jsme cestou potkali, kolik semaforů a objížděk. Ač jsme dnes nic nového neobjevili, otřepali jsme se ze stresu, s novým elánem jdeme vstříc dalším dnům. Všude sekali trávu a tak bylo cítit přírodní a úchvatnou vůni.