Spolehlivě

 Jak to udělat, abych se těšila domů, abych zase na věci dnes a denně viděné koukala jinak, abych si znova uvědomila, že se nemám špatně, že jsem vlastně v pohodě? Spolehlivě mi tohle všechno navodí návrat ze zájezdu do ciziny.

Milé KOČKY,

vím, že my ženy to máme každá trochu jinak, jsou osůbky, které sedí celý život doma a buď jsou tak uzpůsobené, že se jim nikam nechce nebo jim život tak naložil, že jim nic jiného nezbývalo, já to mám jinak a děkuji, že se mi dostalo té výsady, i když jsem začala jezdit po zájezdech až docela pozdě, manžel je spíš proti tomu, ale dovolí mi odjet třeba na druhý konec Zeměkoule, pokud nechci, aby jel také, a vítá každou osobu, která je ochotna to vzít za něho... jo, stalo se, že jsem ho vytáhla na nějakou zahraniční cestu busem a líbilo se mu tam, ovšem příště se zdráhal zas a znova..., sečteno a podtrženo: stejně jsem toho stihla už poměrně dost. Vážím si toho a kdykoli se vrátím domů, jsem vlastně spokojená. ( Ale!!!, na předělávky v bytě tím vůbec nepřestanu myslet a snít o změnách! To zas prrr..). Jiná kapitola jsou výlety po České republice, ty mi šly vždycky.

Kdo mě zná, ví, že mé touhy po poznání se drží Evropy, ne, že by mi nebylo milé navštívit Nový Zéland, Island, Maroko a Izrael, ale už mi má situace a věk a výše důchodu něco takového asi nedovolí, i když, kdo ví? Mám takový pomyslný seznam zemí a v nich oblastí, kam bych ráda ještě navzdory věku a stavu zavítala a dost možná se něco z toho ještě uskuteční. Můžete mi klidně držet palce, aby se tak stalo, protože! - fotky jistě přivezu a zveřejním a mohly by potěšit i ty z vás, které se ven nepodíváte.

Ráda třeba vzpomínám na moji druhou návštěvu Normandie, kde jsem byla s kolegyní Janou a převážně jsme se pohybovaly po hradech, zámcích, zahradách, smím vám nabídnout nakouknutí na takový zájezdík?

Dnes je státní svátek, tak se patří blogu dát trochu sváteční tvář, ne?