Nahlédnutí do Saska

 Čtyři esa, rozumejte tři kamarádky a já jsme si před časem zaplatily jednodenní zájezd do Saska a pomalu jsem zapomněla, kam že to jedeme, jen jsem si pamatovala datum, a to 11.9.2021 a věděla jsem, že bych si v tomto dni neměla přidávat nic nového do programu. Nastala ta správná sobota, z Kobylis v Praze jsme vyjeli ráno až kolem půl osmé, což mi naprosto vyhovovalo, nerada vstávám brzy a to se mi teď, poslední dobou stávalo často, že jsem na zájezd nebo k doktorům musela brzy z pelíšku...manžel Jany nás na místo dopravil autem a dál se jelo malým busíkem...

Cesta na západ a náš první cíl byl v oblasti Pirny. Zahrady zámečku Grossedlitz. ( všimněte si, že neumím napsat to správné, německé s ). Soch tam bylo asi 60. Byly v převaze, nás bylo asi 20.

Otevírali v deset a my chvíli čekali, neb jsme tam byli brzy, za zády husté, černé mraky, až strašidelné. Bez deště, ale pod mrakem, jsme poběhali zahrady či parky s mnoha sochami a vodními bazény a vodotrysky, podle italských a francouzských vzorů krásně vystavěné. Dokončeny byly údajně kolem r.1732. Ve stylu baroka, ... za svá 4 eura jsme si to tu všichni moc užili.

a nyní můžete, milé KOČKY, výletovat zpětně s námi...

Poté se jelo údolím řeky Müglitz k zámku Weesenstein.Tohle stavení popsat - musela bych opisovat z průvodce. Má to spoustu pater, sedí to na skále, mnohá patra jsou právě ve skále vytesaná, poběhat celý hrad je náročné, především pro starší lidičky a problematická kolena. Po absolvování prohlídky jsme zapluly do hospůdky na černé pivo a zde jsme přečkaly, my, 4 Grácie, první pořádný ceďák. ( kdo ten výraz nezná, tak je to, jako když na vás někdo zhůry vylévá kýble vody )

 

veselka na hradě:

kostel v areálu hradu:

mlýn pod hradem:

zahrady pod hradem při povodni:

 

a nyní:

Čekala nás kratší cesta k dalšímu zámku, Lauensteinu a tady jsem si připadala jako u zámku v Benešově nad Ploučnicí, mém rodném městě, stejný sloh a pak - uvnitř, vazby zdejších rodů na zámek v Děčíně, Jílovém, Libouchci a dalších českých městečkách. To bylo něco pro mne. Je tu muzeum poštovní, to bylo dost pěkné. Také městečko s prapodivným náměstíčkem mne zaujalo. 

v městečku:

Poslední zastavení bylo v blízkosti hranic u Cínovce. Jednalo se o běžkaři v zimě vyhledávaný Altenberg.

nádraží:

 kostel:

majitel zdejší kavárny sbírá porcelán a starý nábytek:

Zprvu jsem nechápala, co tam budeme vymezený čas dělat, ale v místní kavárně se program vyplnil, káva, zákusky, čaj a povídání a nakonec sluníčko vykouklo z mraků a my se chystali na cestu kolem Teplic do Prahy. V osm večer jsme se, už zase v Kobylisích, rozprchli do svých domovů.

A nyní, pomalu a v klidu domova, si na wiki studuji, kdo a kdy vlastnil tyto zámky a s nimi mnohé další u nás, v okolí Děčína.A co je styl saská renesance. ( ve kterém jsou mnohé zámky už dříve navštívené na Děčínsku postavené)...A mozaikový obrázek se mi pomalu ukazuje.