Nedělní odpoledne

 Neděle se povedla, od rána sluníčko, modré nebe, zbytky sněhu, uvařila jsem vepřové na houbách a knedlík - no, jestli to bylo těmi knedlíky, že se mi zatemnil mozek - nevím, ale po obědě jsem na nic nečekala a hupla na bus a odjela jsem do Prahy na Hlavní nádraží, kde jsem poměrně málo času čekala na vlak, s cílem podívat se na jedno místo, kde jsem léta nebyla. A tajně jsem doufala, že sluníčko bude ještě svítit, až k tomu objektu dorazím. A stalo se. ( je to dost napínavé, milé KOČKY? )

Cestou jsem psala smsky Janě a Marcele, že jedu na výlet a ony nemohou, neb Jana hlídala vnučky a Marcela se dívala na studené sporty v telce. Schválně nepíšu, kam jsem jela, neb po vložení fotek to pozná každý, kdo má oči. Jelikož mám momentálně problém s nohama, tak jsem ani nedoufala, že se vyškrábu až nahoru ke hradu, ale stalo se. Já tam nebyla spoustu let a překvapilo mě, kolik lidí šlo až ke bráně, kterou chvíli předtím zavřeli, protože právě začala poslední prohlídka hradu toho dne.

Jeden král si tam schovával korunu, jablko a žezlo, ale dnes by to nestálo za to, koruna už nemá žádnou cenu, leda ta jeho, královská koruna. To by Karel zíral, že už jsme zrušili i haléře.

Fotila jsem docela dost, ale co byste chtěli v polovině prosince, měla jsem prsty zkřehlé a roušku mokrou, div mi na ní nenarostly rampouchy. Zahřálo mě vědomí, že jsem dokázala od vlaku vylézt až ke hradu a pak také horký jablečný džus, který jsem si pod hradem koupila a vypila s požitkem. Za postupného setmění jsem se vrátila na nádražíčko a po chvíli přijel od Berouna osobák, aby mne dovezl zpět do Prahy a pak metřiště, bus a teplo domova.

Co bych vykládala, tady jsou mé čerstvé, ještě teplé fotky z toho mého nedělního pobíhání. 

Pohled z vlaku přes špinavé okno:

Pak už pěkně po svých, hore kopcom:

tři v jednom: já, váza a hrad...

slunce právě zapadlo: 

a most koupající se v Berounce:

Stálo mě to rovných 20 korun, když nepočítám cenu moštu, no, nekup to.