Bojím se

Bojím se, milé KOČKY, otevřít olejovky, aby na mne odtud taky nevyskočili: Vémola a jeho umělohmotná partnerka, Krainová, Hanychová či Kerndlová, Slováček a Patrasová, Rolincová a D.Gottová, případně několik dalších děsně důležitých lidí - protože o nějakou zprávu o někom, kdo třeba našel potřebný lék nebo napsal fajn knížku a nebo dělá na něčem opravdu důležitém, o tom se nikde nedočtete a i když jsem nikdy nekupovala bulvár, ani to nečtu, stejně při zapnutí internetu se neubráním tomu, abych je tam viděla.

(Felixe bych se, pokud bych ho potkala, zeptala, zda slyšel, že špinavé prádlo se má prát doma. A jestli ví, při jeho pokročilém věku, co znamená slovo trapnost.)

Vždy si říkám, honem pryč a jsem moc ráda, že svůj čas dokážu rozdělit mezi aktivity, které mě pak zpětně nemrzí. A není to jistě jen tím, že mi bude ( možná ) v únoru 74 let. Jen se při svém věku divím, že se někdo může uživit poflakováním u moře a myslím na ty lidi, co musí brzy ráno vstávat a osm hodin denně se pořádně otáčet, aby si vydělali na chléb - mimochodem u nás chleba náhle zdražili o šest korun. Jsou věci, které jdou mimo mne a pak takové, že se musím nad tím zamýšlet a říkám si - není tohle výsměch lidem opravdu pracujícím? Zaplať pánbu, že jsem v důchodu a nemusím to řešit.

Omlouvám se všem, kdož sem nakouknou a budou čekat nějaké výletování, ... je to jistě u mne výjimečné téma.

Pozor, nemám nic proti dovoleným u moře! To zelené na lavičce je moje sestra v Makarské a na tuto dovolenou jsme si se sestrou vydělaly prací a byly tam spolu a rády několikrát.