Na dnešní den

 Na dnešní den, jestli to je tím, že půjdu k zubaři, jsem si připravila pro někoho nepříjemný článek.

Už když jsem plánovala založit si svůj vlastní blog - kdysi, před lety, slíbila jsem si, že tam nebude nic politického ani jinak škodlivého, protože tomu já nedám šanci, aby mi něco takového hyzdilo blog, který by měl být pěkný, cestovatelský a optimistický. Takový učesaný.

Milé KOČKY,

čekala jsem občas, že se někdo v komentářích bude vyjadřovat k mému blogovému snažení nelichotivě a případně jsem si kladla otázku, jak na to eventuálně reagovat. Ale nestalo se a nakonec jsem to vypustila z hlavy, říkám si, kdyby byli lidé mírumilovní a více se přizpůsobili přírodě, nevrčeli na sebe a snažili se dělat ,,dobré,, skutky, bylo by na světě o hodně lépe. Jenže, to jsou utopie.

Příklad nad příklady, co by bývalo bylo, kdyby šla paní Hitlerová na potrat? Našel by se jiný magor na tu špinavou práci? A takových i podobných je kupodivu pořád dost, napříč stoletími, trapné je, že pak, později, z nich ještě dokáží dělat zpětně hrdiny. Tedy, jak kdo a jak kdy.

Tak třeba se mohu zeptat, kde jsou všichni ti papaláši z minulého režimu, kteří nás krmili kecy v kleci a copak asi dělají jejich děti? U nás v práci v listopadu 1989 byl jeden, poměrně mladý chlápek, který se přihlásil do strany pár dní před sametovkou a ještě měl tu drzost, že nás honil na dvůr stávkovat ( byly jsme dvě, které jsme měly práci, která nesnesla odklad ). a když jsem mu cosi v tom duchu řekla, ať se stará o sebe, koukal jako puk. Od táty jsem slýchala, že papaláši političtí a náboženští jsou skoro stejní a mám na to svůj názor. Prostě chtějí mít vždy pravdu a jak to končívá? ... Jene z Husi? K čemu ti byl glejt,  že se bezpečně vrátíš?

Prostě: už asi 60 let mám přesvědčení - mne do nějaké strany nebo jiné organizace, kde musím držet hubu a krok, nedostanou.

Na gymplu mi holky ze třídy řekly, abych se učitele cosi provokativního zeptala a když se pak tento učitel mých spolužaček zeptal, kdo ještě s tím názorem souhlasí, ani jedna se nepřihlásila. I to byla moje cesta poučení v ČSSR.

A tak já se vrátím do bezpečné náruče blogování zaměřeného na výlety, procházky, zájezdy a pobyt v přírodě, kde má vše naprosto jasná pravidla a hranice. Kde komáři štípou, kde motýli poletují a včely snášejí do úlů pyl a nektar. Kde jeden druhému nezávidí a nepomlouvají se. Kde  občas sice jeden druhého sežere, ale nezabíjí se jen tak.

Přeji vám všem den jako fík.