Delší dobu jsme si s Marcelou, mojí kamarádkou, slibovaly výjezd do Mníšku pod Brdy a plánovaly jsme i znovu výstup na barokní Skalku.Na pondělí velikonoční jsme to zosnovaly - v poledne jsem jela do Prahy a po setkání s M. jsme jely na Smíchov, odkud nás bus dovezl do Mníšku. Počasí se tvářilo chvíli tak a chvíli onak, v dáli se rojily tmavé mračouny, ale my se nedaly zastrašit. Plny odhodlání jsme šly nejprve k zámku, poté okolo něj a posléze jsme se vydaly na kopec ke kapličkám.
No, to jsme trochu přehnaly, byly jsme z toho dost vyřízené. Navíc bylo všude zavřeno a tak na kávu a něco k ní nebylo pomyšlení, ještě, že jsme předem tuhle věc vyřídily ve Vysočanech pod nádražím!Tam mají jak pěkné prostředí, tak bohatou zásobu dobrot.
Vidina toho, že v út opět přijde na mne léčba na Karláku mě vyhecovala k tomuto docela náročnému výletu a mohu prohlásit, že jsem v pondělí večer padla do postele jako podťatá. Trochou fotek to tady dokreslím:
kostel sv.Václava na náměstí
Dnes je to čtyřkřídlý objekt se třemi nárožními šestibokými věžemi. Kolem se rozkládá park s rozlehlým rybníkem.
V rámci prohlídkových tras se seznámíte s bydlením drobné šlechty na počátku 20. století.
Zajímavostí je, že se v okolí zámku odehrává děj knihy Kája Mařík.
A nyní vystoupáme na Skalku:
Cestou vlakem domů večer jsem se kochala zápodem sluníčka. Všude černé mraky, škvírou v mracích na mne pomrkávalo a slíbilo, že zítra zase přijde.
Silný a později i docela studený vítr nám dělal společnost.