Na Skalku

Delší dobu jsme si s Marcelou, mojí kamarádkou, slibovaly výjezd do Mníšku pod Brdy a plánovaly jsme i znovu výstup na barokní Skalku.Na pondělí velikonoční jsme to zosnovaly - v poledne jsem jela do Prahy a po setkání s M. jsme jely na Smíchov, odkud nás bus dovezl do Mníšku. Počasí se tvářilo chvíli tak a chvíli onak, v dáli se rojily tmavé mračouny, ale my se nedaly zastrašit. Plny odhodlání jsme šly nejprve k zámku, poté okolo něj a posléze jsme se vydaly na kopec ke kapličkám.

No, to jsme trochu přehnaly, byly jsme z toho dost vyřízené. Navíc bylo všude zavřeno a tak na kávu a něco k ní nebylo pomyšlení, ještě, že jsme předem tuhle věc vyřídily ve Vysočanech pod nádražím!Tam mají jak pěkné prostředí, tak bohatou zásobu dobrot.

Vidina toho, že v út opět přijde na mne léčba na Karláku mě vyhecovala k tomuto docela náročnému výletu a mohu prohlásit, že jsem v pondělí večer padla do postele jako podťatá. Trochou fotek to tady dokreslím:

kostel sv.Václava na náměstí

 Zámek vznikl úpravou stávající tvrze, která sloužila k ochraně a bezpečnosti kupeckých karavan na obchodní trase z Bavor do Prahy. Stavbu však v roce 1639 zničila švédská vojska a tak v letech 1656-72 nechal nový majitel Servác Engel z Engelsflussu sídlo opravit a vtisknout mu novou zásadní podobu. Poslední úpravy proběhly v letech 1910-11 podle návrhu Matěje Blechy.
Dnes je to čtyřkřídlý objekt se třemi nárožními šestibokými věžemi. Kolem se rozkládá park s rozlehlým rybníkem.
V rámci prohlídkových tras se seznámíte s bydlením drobné šlechty na počátku 20. století.
Zajímavostí je, že se v okolí zámku odehrává děj knihy Kája Mařík.

chtělo to trochu modrého nebe a sluníčka!

tichá domácnost:

A nyní vystoupáme na Skalku:

Kostelík Máří Magdalény z r. 1693 je dominantou brdského hřebene. Byl vybudován stavitelem Kryštofem Dienzenhoferem na náklad Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu.

vnitřek je v žalostném stavu:

Barokní poutní areál, tvořený kostelem, klášterem a poustevnou, byl vystavěn na sklonku 17. století. Chrám je zasvěcen sv. Máří Magdaleně, vzorem pro stavitele Kryštofa Dientzenhofera byla kaple v Aix-en-Provence. Zajímavostí je vnitřní výzdoba kostela, která imituje krápníkovou jeskyni. Po velkém zchátrání v druhé polovině 20. století, stále probíhají rekonstrukční práce, které poutní místo opět zpřístupnily návštěvníkům. K areálu patří také křížová cesta.

Cestou vlakem domů večer jsem se kochala zápodem sluníčka. Všude černé mraky, škvírou v mracích na mne pomrkávalo a slíbilo, že zítra zase přijde.

Silný a později i docela studený vítr nám dělal společnost.