V Kostnici

Milé KOČKY, dnes udělám s blogem krátký proces - jelikož mi není dobře, tak to vezmu rázně.

Bodamské jezero je krásné jezero s čistou vodou, asi 63 km dlouhé, 14 km široké a 254 m hluboké, jeho břehy si rozdělili Německo větší část, Švýcarsko menší část a Rakousko tu nejmenší. Z jižní strany ho zdobí Alpy, pokud je pěkná viditelnost, po obvodu mnoho malých městeček. Napájí ho Rýn a mnoho menších toků a vytéká z něj Rýn, aby se předvedl Rýnskými vodopády - tam jsme nyní nebyli, ale viděla jsem je kdysi zjara a byl to zážitek - někdy v polovině devadesátek?

( vidět tuto vodní masu, jak se nezadržitelně valí a padá přes skalnatý práh, s ohlušujícím rachotem, je krásné i děsivé, neskutečné divadlo v režii paní Přírody - nikdy se neokouká a rozhodně nezapomene, to mi jistě potvrdí každý, kdo Rýnské vodopády na vlastní oči viděl )

My jsme začali s návštěvami v Kostnici, šli jsme k pomníku na místo upálení Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského, potom k domu, který zakoupil český stát a udělal tam muzeum. Posléze jsme si městečko pořádně prochodili až do přístavu.

I na posezení čas zbyl, abychom odpoledne odjeli do Mainau, což je soukromý květinový ostrov jedné švédské rodiny. Ale o tom snad zítra:

Kostely a varhany dám samostatně později. 

Mějte se dobře a rádi a zase zítra.