Mlha

Mlhu asi zažil časem každý,

mlžka bývá hezká na podzim,

když barevné listí na stromech halí do závoje,

zato v zimě, když namrzne mlha na křoví a stromy, to je, pane, krása...

ale dnes vám,

milé KOČKY,

povím o jiné mlze.

Já jsem zažila opravdu pořádnou, hustou mlhu na třech místech:

v Londýně a v Aši, a cestou od nás do Špindlu a zpátky!

Překvapilo vás to? není divu, mne také.

To jsme jeli ze Skotska, poslední zastavení zájezdu bylo za pěkného počasí ve Stonehenge

a ač jsme pak projeli Londýnem, nic z něj jsem nezahlédla ani náhodou - byla tak hustá mlha,

že se divím, že řidič našel Dover!

A druhý případ byl ještě divnější:

byla jsem v lázních Frantovkách a jednoho dne jsme si s ostatními lázeňačkami usmyslely,

že se odpoledne podíváme vlakem do Aše.

Sedly jsme do motoráčku a po krátké době vystoupily na nádraží v Aši,

vyšly jsme před budovu a nic, opravdu nic neviděly...

Mlha!!! hustá jako pěna na holení ...

tudíž jsme se otočily a sedly zpět do vyhřátého vlaku, který tam ještě stál a vrátily se zpět do Františkových Lázní...

Byl to můj nejzbytečnější a nejpodivnější ,,výlet,, v životě.

A prohlášení, že jsem byla v Londýně a v Aši a nic neviděla, je pravdivé.

Zato ta třetí mlha, ta byla s příběhem a málem na rozvod.

Dcera mi do práce volala, že je nemocná, má vysokou horečku, pak se spojení přerušilo.

Studovala v té době v H.Králové a měla být se školou na horách...na lyžáku.

Přijela jsem pozdě odpoledne domů z práce a přemluvila manžela a vyjeli jsme autem do Špindlu, kde jsme ji hledali, abychom se TAM dověděli, že vůbec není v chatě a že leží na ubytovně v H.K.!!!

takže jsme jeli zpátky domů a bylo dusno, ač byla zima...a hustá mlha celou cestu,

manžel měl oči červené jak angorák.

Přijeli jsme domů asi v půl druhé ráno a po páté odcházel manžel do práce...na 12hod. šichtu.

Tehdy jsem neměla na růžích ustláno! a byla jsem za pořádnou zmatkařku.

Takže přede mnou o mlze raději nemluvte...

milé KOČKY.

A vlastně si vzpomínám na jednu taky nepříliš povedenou akci, která ale k mému překvapení dopadla DOBŘE:

Jeli jsme na kolech z Modravy, podívat se na Prášilské jezero, bylo to pozdě na podzim a počasí příšerné, když jsme se tam doškrábali, mlha jako mlíko, vidět bylo vodičku asi 1 metr od břehu a pár loudivých kachen...

já bez sebe, že přítel tu krásu, která je tam běžně k vidění, rozhodně neuvidí, a víte, co on řekl?:

alespoň si to mohu představit tak hezké, jak mi má fantazie dovolí a vydali jsme se ve studeném dešti zpátky...

klobouk dolů... dodnes jsem mu vděčná, že mi nevynadal.