Do práce už nechodím a není žádné neštěstí, když si ráno přispím,
vstávat můžu, kdy chci,
v osm, klidně i před devátou, v zimě, kdy je ráno stejně tma,
proto se mi často stane, že na telku koukám až dost pozdě večer,
nic mě nenutí do peřin...
tuhle večer jsem se dívala - bohužel,
natrefila jsem na něj, až když už chvíli běžel,
ani vlastně nevím, na jakém to bylo televizním kanálu -
malinká odbočka:
( tady si říkám, že některé TV kanály by se mohly nazývat jen KANÁLY, že? )
na film, který se odehrával v Toskánsku,
a bylo to přesně TO, co jsem už nutně potřebovala,
dobrá kombinace:
děj naprosto nenáročný, předvídatelný a úžasná krajina,
vinice, terénní vlny s vilami a stromy na každém vršku,
asi se jmenoval Dopisy pro Julii?
I svatba na toskánském venkově proběhla...
záběry mlžného oparu a se sluncem nad kopci byly krásně romantické...
a moje fantazie po shlédnutí?
Milé KOČKY!
...že bych potřebovala:
krásného, červeného, malého fiata
a nutně dámský, bílý bicykl s barevnou síťkou na zadním kole,
( přeci jízda v kolové sukni! )
puntíkatý šátek do vlasů a o padesát let míň,
vilku v Toskánsku uprostřed vinice,
zkrátka, takové běžné věci....přeci....
Žádné komentáře:
Okomentovat