Snažím se o vnučkách i dalších dětech na svém blogu psát málokdy,
ne, že by nebylo co, ale nemám svolení rodičů, tak proto,
ale přeci jen - občas - udělám výjimku,
jako třeba teď,
milé KOČKY:
minulý týden v po + út byl u nás ,,spřátelený,, chlapeček Honzík,
ve školce řádila nějaká choroba, proto ho jeho maminka na dva dny ,,uklidila,, k nám,
jak Honzík říká: k dědovi.
Poslední dobou jsou s dědou jedna ruka. To víte, chlapi!
No a já jsem něco upustila nebo co a zvolala jsem Jémináčku!
Načež Honzík na to: já nejsem Jémináček, já jsem Honzík!
To nevymyslíš.
Včera manžel: ten Jémináček už tu dlouho nebyl!
???
No jo, dětské myšlení bývá někdy k neuvěření, ale ono to vlastně má svou logiku. Ony to prostě vidí tak, jak to slyší :-).
OdpovědětVymazatJaninko, to jsou mnohdy věci, na co děti přijdou. Moje kamarádka učila ve školce, děti jí daly otázku: co dělá vítr, když nefouká?
OdpovědětVymazatJiřina