Do přírody

Abychom se dostali ze včerejší skleslé a neradostné nálady,

( pohřeb )

vydali jsme se s mužem dnes na výlet, vybrala jsem cestu ,,na západ,,.

Říkala jsem si, že nám nebude svítit sluníčko do obličeje,

ani cestou tam, ani odpoledne cestou zpátky.

Navštívili jsme Mariánskou Týnici, byly tam zrovna nějaké trhy a oslavy,

od poslední naší návštěvy se tam hodně změnilo k lepšímu, Santiniho dílo září novotou,

pak jsme udělali zastávku v Královicích, kde jsme se prošli k místnímu kostelu,

který vypadá opravdu impozantně,

zastavili jsme se na oběd v hotelu Prusík a varuji každého, aby nás nenásledoval, nebylo to dobré!!!

Pokračovali jsme k Liblínu a šli jsme ke hradu Libštejnu,

procházka lesem s provoněným vzduchem nám udělala dobře,

i když vzpomínky na mladšího bráchu mě stejně doprovázely celou cestu.

Hrad mě mírně zklamal, je to větší ruina, než jsem čekala.

Ale, stálo to za tu námahu, ne - že ne.

Překvapilo mě, že tam bylo zřetelně slyšet hučení vody z Berounky hluboko pod námi.

Přesunuli jsme se dále do Rokycan, měli jsme namířeno do Mirošova a na Dobřív,

ale protože tam byla bouřka a lítaly blesky přes celou oblohu, vynechali jsme to a odložili na jindy...

ujeli jsme do Hořovic.

Tady jsme si dali skvělý čaj v zámecké cukrárně a prošli se přilehlým zámeckým parkem.

Pak už jsme odjeli přes Beroun a Lány a Slaný domů, do Polabí.

Přikládám pár obrázků,

milé KOČKY,

moc jsem tomu cvakání dnes nedala.

( najezdili jsme spoustu km a ,,nesplnili,, úkoly! )