Pidikopec

Tady! - ještě pár obrázků z lesa,

milé KOČKY,

ať máte tu reportáž z naší sobotní výpravy celou:

líbí se mi mechové kopečky,

brusinky, které se už začínají červenat,

malinké borovičky,

resumé:

i když houby nerostou, v lese je co dělat...tam se nenudím...

Hmyzí svět

Tohle jsme včera mohli pozorovat v lese a na cestičkách v něm:

představovala jsem si,

milé KOČKY,

jak budu sbírat kvanta hub

a nakonec jsem fotila jednoho žluťáska a bodlák...

ještě, že ten aparát mám:

V lese

Co se děje v lese?

Hned vám podám zprávu,

milé KOČKY:

Dnes jsme si naordinovali klídek v borůvčí, mezi borovicemi,

v lese pod Bezdězem, poblíž Třeskoprsk.

Znalci a rodiče mladších dětí vědí, že se jedná o Doksy.

Houby nerostly,

borůvky ještě sem tam byly, ale už místy vysbírané a tak jsme to pojali jako procházku a relax.

Nicméně jsem pusu a ruce měla pěkně modrofialové!

Ale!,

jdu na to dění v lese,

abyste se něco dověděly,

tak tady to máte:

Tři mouchy

Tři mouchy jednou ranou, chce se mi říct,

když se podívám na včerejší den zpětně,

milé KOČKY,

byla jsem pozvána spolu s oběma našimi společnými vnučkami druhou babičkou na plavbu po Vltavě s obědem -

dvě hodinky jsme se plavily a koukaly a povídaly a popíjely a užívaly si přítomnosti navzájem...

Také jsme se podívaly do Anežského kláštera...neboť se plulo od nábřeží před ním...

Později odpoledne jsem využila své přítomnosti v Praze a vyřídila jsem si novou průkazku na MHD a nakonec jsem ,,potkala,, skořepinový malinký kufírek, po kterém jsem dlouho toužila a už je můj,

nasadím na velký kufr a frčím...už se těším, až zas někam pojedu...

zkrátka se mi den povedl.

Co na tom, že nad Prahou se shlukovaly černé mraky?,

nepršelo a bylo dost teplo...

( vysvětlily jsme si, jak to funguje na komoře, překvapeně jsme sledovaly množství labutí, na Smíchově obdivovaly spoustu krásně opravených činžovních domů a také Tančící dům od vody byl zase vidět jinak...a na Karlově mostě bylo lidí jako máku )

Zázraky

Zázraky se údajně dějí,

milé KOČKY,

nevím jak vy, ale já mám s některými své zkušenosti,

aby ne, za tak dlouhý život,

řekněme...že jeden jsem zažila před časem a nyní se s vámi o tu záležitost podělím:

Jako holka jsem ráda četla knížky od Artura Ransoma,

tady je z Wikipedie seznam,

všechny, jak je napsal:

řazené chronologicky, jak na sebe dějově navazují:

• Knihy o Vlaštovkách a Amazonkách,
  • Boj o ostrov (1930, ),
  • Trosečníci z Vlaštovky (1931, ),
  • Petr Kachna (Prázdniny na moři) (1932, ),
  • Zamrzlá loď kapitána Flinta (1933,),
  • Klub Lysek (Potopená loď) (1934, ),
  • Holubí pošta (1936, ),
  • Nechtěli jsme na moře (1937, ),
  • Záhadné vody (Tábor u tajuplného moře) (1940, ),
  • Velká šestka (1940, ),
  • Slečna Lee (1941, ),
  • Piktové a mučedníci (1943, ),
  • Velká severní? (1947, ).
• Posmrtně vydané knihy:
  • Autobiografie (1976, ),
  • Lysky na severu (nedokončeno a vydáno až 1988, ),
  • poslední třináctá kniha o Vlaštovkách a Amazonkách.
  
  
  Netvrdím, že jsem je v mládí četla všechny, bohužel jsem je nesehnala, ale z těch, které jsem měla k dispozici, jsem byla unešená a ptáte se, kde je ten zázrak? To máte tak, když jsme se v roce 1998 vraceli ze Skotska, stavili jsme se na jeden den v Lake Distrikt a tam, na místě tak úžasném, v dějišti těchto knížek, jsem se ocitla, neplánovaně, já, a považuji to za velký zázrak, že se mi to stalo. I rozhodla jsem se, že svým vnučkám postupně nakoupím vše, co se dá sehnat a případně je přemluvím, aby tam také s rodiči jednou jeli....

Zatím máme od tohoto spisovatele knížek jen několik...a pevně doufám, že mé vnučky tyhle knížky také osloví...

https://mapy.cz/zakladni?x=-3.1467399&y=54.6030856&z=13&source=osm&id=112710044

Momentka

To si takhle vyšlapuju pomalým krokem Třeští,

malým městečkem,

kde jsem se po letech na pár chvil ocitla při výletu,

a slyším klapot kopyt na dláždění,

a co myslíte,

milé KOČKY?,

stihla jsem vytasit fotoaparát?

jen tak tak...ale vyšlo to:

Čápi

Komu by se nelíbili čápi, že?,

milé KOČKY,

čápi přinášejí do našich končin jaro,

některým lidem syny,

oživují louky a pole,

( děsí žáby, hady )

a

jak vidno ze snímků z obce Pohledu -

na zdejším komíně:

umožňují turistům zajímavé snímky.

Tedy,

nevím jak vám,

ale mně jsou velmi sympatičtí a obdivuji je,

jak starostlivě pečují o svá dítka!

Vysočinou

Říkala jsem si už delší dobu, že si naordinuju pár dní nebo týdnů dietu,

tedy, dietu v cestování,

že budu,

milé KOČKY,

sedět doma, uklízet a zvelebovat byt, číst, spát a tak,

že se nanejvýš občas podívám do map...

jenže, to je ten problém!

koukám do mapy a už mě to bere....

zkrátím to:

dopřáli jsme si spolu s manželem a kamarádkami Janou a Marcelkou takové menší toulání Vysočinou...

obec Pohled se starým kostelem,

městečko Přibyslav,

Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou (UNESCO)

Jihlava - ZOO, hradby a památky po městě -

( v restauraci Na hradbách vysoké ceny a jídlo nic moc! ),

městečko Brtnici a nedaleký hrad Rokštejn u Panské Lhoty jsme nakonec, bohužel, vypustili pro objížďky - zůstává v plánu na jindy ( tam jsem již hodně dlouho nebyla! ),

následovalo malé zastavení ve Stonařově - rotunda!,

městečko Třešť, ale už nezbyl čas na plánovaný hrad Roštejn jihozápadně od Třešti...

kopec Křemešník s pěknou rozhlednou a dalekými výhledy,

Červená Řečice - hradozámek,

( tady jim moc přeji, aby se návštěvníci hrnuli a i díky tomu majitelé měli finance na zvelebení a opravy, už teď musím uznat, že hodně udělali )

a tradičně nedaleký klášter Želiv...

Dovolte mi, abych vám ukázala pár obrázků z naší cesty Vysočinou...

Nákup

Dnes jsem si zase udělala radost,

přeci, když to nikdo jiný neudělá,

že?,

milé KOČKY?

koupila jsem si řezané květiny, takové drobné chryzantémy, já jim říkám listopadky ( v červenci )

protože byly naprosto jiné, než vídám a kupuji jindy,

růžové a se žlutými prostředky,

neobvyklé...

nemohla jsem je tam nechat!

A pak jdu a za pouhých 25 Kč květináč s chlupatými lístky, hezky vonící,

vypadalo to jako druh rýmovníku,

tak jsem ho koupila...

a už si lebedí na parapetu...

Výročí

Včera měl manžel narozeniny a protože to nemá v oblibě, nějaké to oslavování,

přijal jen gratulace,

odbyli jsme to sladkostmi a dobrým obědem,

a!

uděláme si vbrzku výlet...

pro něho ruce na volantu a plná nádrž je vhodný dárek!

Jo,

milé KOČKY,

a já si tady vzpomínám na hezké chvíle -

přesně před rokem jsem na zájezdu

busem brázdila Polsko až k Baltu a moc ráda na to vzpomínám,

hned bych tam jela znova.

Musela jsem si uvařit kafíčko,

a podívat na fotky,

na to,

jak jsme v Lebě šli pár kilometrů po pláži a nechali se ovívat větrem...

člověk prý má koukat dopředu, ale jednou za čas se může ohlédnout, že?

A jestli mi něco vadí na tom skvělém zájezdu, tak je to fakt,

že moje kolegyně Jana tehdy nemohla jet se mnou...

prodělaly jsme obě....

Taštička

Chlubení není moc pěkná vlastnost, ale zase tak často se nechlubím, že ne?

a tak jednou za čas, proč ne?

Udělala jsem si radost,

milé KOČKY,

po delší době jsem si koupila - možná, že zbytečnost,

věc, která je moc hezká,

hodí se mi na brýle nebo tak něco, na nějakou maličkost...

však já už jí nějaké uplatnění - funkci - vymyslím.

Pořád se na taštičku musím dívat, jak je pěkně vypracovaná a barevně sladěná...

Vyšívala a ušila jedna blogerka, prodej přes Flér...

vzpomínám - jak

kdysi moje dcera, tehdy školou povinná, vyšívala obrázky ovoce,

podle nějaké předlohy z Burdy a škoda, že je nemám

( kam se poděly, netuším )

zarámovat a zavěsit na zeď bych zvládla a měla bych krásnou dekoraci.

( pozn.: kupodivu se mi taštička moc líbí i když je laděná do modra )