Let

Marodím,

už týden pilně kašlu, kýchám, bolí mě na hrudi,

kapesníky mizí z krabiček...

dělám jen to, co musím,

pokud se vyklubu z postele,

uvařím kotel čaje, citron, med,

dělám kompot z jablek se skořicovým cukrem a hřebíčky,

zkrátka se snažím dostat zpátky do normálu...

ale dnes jsem si dopřála specialitu:

Mladí letěli do Paříže, na pár dní,

vnučky tam budou poprvé...

sledovali jsme s mužem jejich let celou dobu, až do dosednutí na plochu...

milé KOČKY,

teď se zase zachumlám pod deky a budu na ně myslet,

jak si ráno, po snídani,

budou vykračovat kolem Seiny v podzimním vzduchu a snad i pod hřejivými paprsky sluníčka?

škoda, že tam nemohu být s nimi...

( fotky jsou z mé návštěvy Paříže před časem )

Když

Když mi bylo 9 dní, Gottwald hřímal z jednoho pražského balkonu,

Vítězný únor jsem moc ovlivnit nemohla,

také vznik Izraele v tom roce jsem vzala na vědomí až o hodně později,

občanská válka v Řecku a Koreji šly mimo mne,

když umřel v r. 1953 Stalin a za chvíli na to Gottwald,

sledovala jsem reakci své babičky s překvapením,

a pak byly Maďarské události, v padesátém šestém,

v novinách se psalo o válce Francie ve Vietnamu,

aby toho nebylo málo, nastala Kubánská krize,

do Vietnamu se zapojili Američané, válka nabírala grády,

noviny probíraly Laos, Kambodžu,

když jsem maturovala v šedesáté šestém,

dostala jsem také otázku: jaké znám pakty!

...

pak Rusové s Poláky a dalšími kámoši přepadli 21.8.1968 nás,

a málem bych zapomněla: taky si zkusili válečné hrátky v Afghanistánu,

o těch válkách na Blízkém východě a v Kuvajtu a v Iráku ani nemluvím,

pořád něco,

na zbraně je vždycky peněz dost,

teď se Sýrie a další státy potýkají se zkázou na svých územích,

kolem Severní Koreje jsou zase tanečky...

tak nevím, jestli se dožiju chvíle, kdy bude alespoň jednou klid,

v únoru bych mohla oslavit zajímavé kulatiny,

přimlouvám se:

milé KOČKY,

aby se ti mocní domluvili a dali nám, obyčejným lidem, dárek:

Mír!

( a prodejci zbraní ať přijdou na buben! )

a děti, ať si můžou beze strachu hrát...

Pomaloučku

Pomaloučku, polehoučku, přichází podzim,

a s ním ovoce a barvy:

milé KOČKY,

já vítám podzim,

vždy se těším na jídla a pečené dobrůtky,

které se dají dělat z čerstvého, podzimního ovoce....

( dnes byly zase knedlíky se švestkami z tvarohového těsta, s mákem )

no, a co?, prostě už ze mne Twiggy nebude.....

Počasí

Na sobotu 9.9. jsem měla delší dobu objednaný výlet do Saska, resp. Lužice,

na nějaké ty hrady a taky zámek,

říkala jsem si,

že by nebylo špatné zase jednou nakouknout k ,,sousedům,,...

dokonce jsem cestovce z legrace napsala přání - objednat pěkné počasí,

a povedlo se,

prostě si člověk musí umět říct...

Kamarádka Jarmilka byla fajnovou spolucestující,

myslím,

že jsme si čas, strávený spolu, dokonale užily...

resume:

kousek za Hřenskem a tam:

pohledné domky, hrad Hohnstein, hrad Stolpen, na náměstí v městečku podzimní trh, skvělé černé pivko, barokní zámek v Rammenau, průjezd Budyšínem a tam - jen fotky z busu,

a poslední zastavení na Varhanech ( Panské Skále u Kamenického Šenova ) byl vlastně bonus...

milé KOČKY,

pro vás je tu i pár obrázků z mého aparátu: