S posledním dnem srpna, na rozloučenou s prázdninami, si sem dám jeden příspěveček... sice jen vzpomínkový, ale i tak. Často si totiž vybavím, jak jsem si užívala u Baltu nedávno na zájezdu chůzi v jemném písku, v místech, kam ještě vlnky dosáhly, a tu trasu - asi 3km - jsem si připadala, jako naprosto svobodný člověk. Jen já, moře, vlny, písek, modré nebe a na něm několik mráčků, vítr a občas nějací lidé v dálce, rackové nad hlavou...borovice v lese nedaleko.
Milé KOČKY:
škoda, že je to odtud tak daleko:
